Jdi na obsah Jdi na menu
 


Z archívních pramenů

5. 7. 2010

V. EXCERPTA Z ARCHIVNÍCH PRAMENů A LITERATURY K OBJEKTU

 

1) Listina daná dne 24. 4. 1383 na Fulneku Benešem z Kravař pro město Bílovec (SOkA Nový Jičín, AM Bílovec, inv. č. 1), výňatek:

Wir, Benesch von Crawarn, des romischen künges camer meyster, tun kunt allen den, dy disen bryff sehen adir hören lesen, dass wir /.../ der Wockenstat /.../ und genczlich off dy stat mauer gelegt haben /.../, den burgern der egenannten stat und den leuten czu Radotyn, alen iren erben /.../ Auch dass dy stat um nauert wurde, so haben wir auch dy vorgenannten burger drey jar dy resten, als dyser bryff gegeben ist alles geschosses frey gelassen, dass so das selbe geschoss auf dy mauer gelegt wurde, dass dy stat gar um mauert werde.

kravar3.jpg(My, Beneš z Kravař, komoří krále římského (Václava IV.), dáváme na vědomí všem, kdož tuto listinu spatří nebo budou slyšet číst, že (dáváme) Bílovci (právo na odúmrť), aby (ty finanční prostředky) byly zcela věnovány na postavení městských hradeb měšťanům zmíněného města a lidem z Radotína a všem jejich dědicům ... Aby město bylo ohrazeno, odpouštíme zmíněným měšťanům na tři léta poplatky (kšos) od chvíle vydání této listiny tak, aby tyto poplatky byly věnovány na hradby, aby město bylo zcela ohrazeno ...)

Část textu v německém originálu i v českém překladu jsem označil, protože touto listinou dostalo město Bílovec právo i velké finanční prostředky na výstavbu či dostavbu kamenných městských hradeb, jejichž nepatrné zbytky jsou podnes dochovány. Podíváme-li se na nejstarší katastrální mapu města (z roku 1836), na které je průběh hradeb ještě zřetelně vyznačen, všimneme si, že mají celkový půdorys oválného tvaru. V jihovýchodním úseku tohoto oválu, směrem k Velkým Albrechticím, v těsné blízkosti měšťanských domů vnitřního města, na exponovaném místě, avšak ještě v jeho hradbách, je vklíněn areál zámku. Vzhledem k tomu, že tato situace se velmi podobá jiným kolonizačním městům (např. Bruntálu, kde byl už ve 13. století podobně disponován městský hrad), musíme předpokládat, že již okolo roku 1383 stála na místě dnešního bíloveckého zámku městská tvrz, která zvyšovala obranu tohoto úseku hradeb, zatímco na opačné, severní straně městského areálu mohl mít podobnou (fortifikační) funkci původní městský (farní) kostel.

2) Listina, daná dne 11. 11. 1466 na Bílovci Mikulášem ml. z Vladěnína a Bílovce, jíž prodává ves Martinov (ZAO, Slez. stavov. archiv, inv. č. 42, sg.A XXVIII), regest:

1466, listopad 11., Bílovec. - Mikuláš mladší z Vladěnína a z Bílovce prodává Mikuláši Zajíčkovi z Hošťálkovic ves Martinov za 360 zlatých uherských. Přítomni rukojmí: Mikuláš Fulštejn ze Slavkova a Studeného, Václav z Vladěnína, Hynek z Kravař, Jan z Lukavce, Hanuš z Bítova, Jiřík z Bítova a z Klimkovic.

Vydavatel listiny, Mikuláš mladší z Vladěnína, zmiňovaný v letech 1439 - 1478 (zemřel asi 1484), byl synem Mikuláše staršího z Vladěnína, který se uvádí v krnovských zemských deskách v letech 1429 - 1448 jako držitel panství Vladěnín, se vsí Linhartovy, Opavice, Matyášov a Radíkov. Podle některých pramenů držel Mikuláš starší asi v letech 1448 - 1451 fulnecko-bílovecké panství zástavou. Jeho syn Mikuláš mladší z Vladěnína získal panství Bílovec v roce 1464 lénem od opavského knížete Viktorina, který jej pak roku 1478 z manství osvobodil. Z listiny, vydané dva roky po převzetí Bílovce a příslušného panství, je zřejmé, že její vydavatel měl v Bílovci svou rezidenci, zřejmě tvrz v místě dnešního zámku. Otázkou zůstává, zda toto sídlo bylo situováno v tvrzi ze 14. století, jen stavebně upravené, případně rozšířené, nebo spíše v novém objektu, který mohl dát vybudovat v letech 1464 - 1466 tak, aby lépe vyhovoval sídelním a reprezentačním účelům nového majitele, také ovšem i novým požadavkům na fortifikační stavby doby pohusitské (používají se již palné zbraně).

3) Listina Jiřího a Dětecha z Čechendorfu, daná 28. 8. 1512 na Dobroslavicích, uvádí jako svědka dalšího držitele Bílovce (ZAO, Slez. stavov. archiv v Opavě, inv. č. 98), regest:

1512, srpen 28, Dobroslavice. - Jiří a Dětech z Čechendorfu a na Dobroslavicích oznamují, že prodali svůj díl Držkovic za 310 zlatých uherských, k čemuž se uvádějí svědkové - Jan z Fulštejna a na Bílovci a Jaroslav z Lidéřova a na Odrách.fulstejna1.jpg

Jak je patrno, syn Mikuláše mladšího z Vladěnína - Jan - se začal psát “z Fulštejna” místo “z Vladěnína”. Rodové jmění rozmnožil dalšími nákupy: roku 1490 přikoupil k bíloveckému panství, k němuž od roku 1476 náležel i Jistebník, fojtství jistebnické a v roce 1492 ves Lubojaty, roku 1498 vsi Kyjovice a Těškovice a poblíž brzy nato ves Výškovice (tehdy pustou) a napůl zaniklý Žebrákov. V letech 1510 - 1511 byl Jan z Fulštejna a na Bílovci zemským hejtmanem knížectví opavského.

4) Listina daná purkmistrem a radou města Opavy dne 9. 6. 1523 v Opavě, se stížností (ZAO, Slez. stavov. archiv, inv. č. 106), regest:

1523, červen 9, Opava. - Purkmistr a rada města Opavy si stěžují komorníku knížectví opavského, Ojíři z Fulštejna a na Bílovci, že Mikuláš Bravantský v Bílovci místo Ojíře z Fulštejna pro jistý blíže neuvedený dluh obstavil několik opavských měšťanů...

Jan z Fulštejna, zmíněný v předchozím excerptu, držel bílovecké panství jako nedílné vlastnictví spolu se svým bratrem Václavem z Fulštejna. Jan zemřel okolo roku 1515. Jeho “nedílný” bratr Václav přikoupil ještě k bíloveckému panství vsi Bítov, Tísek a Lhotku. Okolo roku 1519 zemřel, avšak ještě před smrtí ustanovil pro nezletilé děti po zemřelém bratru Janovi poručníka - svého bratrance Ojíře z Fulštejna, který se hned začal psát po Bílovci. (Jeho původní sídlo, tvrz Linhartovy, bylo za válek uherských, okolo roku 1471 zničeno a zřejmě jen provizorně opraveno.) Byl komorníkem (správcem zemských desek) knížectví opavského.

5) Omluvný list Ojíře z Fulštejna a na Bílovci, daný na Bílovci dne 17. 5. 1524 (ZAO, Slez. stavov. archiv, inv. č.109, sg. A XVI-26), regest:

1524, květen 17, Bílovec. - Ojíř z Fulštejna a na Bílovci oznamuje zemskému právu opavskému, že se pro nemoc nemůže dostavit k soudu a posílá za sebe Václava Bítovského, aby po dobu jeho nemoci spravoval jeho úřad, a zároveň prosí, aby všechny jeho půhony byly odloženy.

Tento list dokládá, že Ojíř z Fulštejna na bíloveckém zámku (tvrzi) sídlil a odtud zřejmě dojížděl pravidelně do Opavy vykonávat svůj významný úřad. Podle písemných pramenů zemřel až v roce 1544. Mezitím (v roce 1536) nezletilé děti původního dědičného majitele, zmíněného Jana z Fulštejna a na Bílovci, (Mikuláš, Václav, Hanuš a Anna) dosáhly zletilosti. Poněvadž nejstarší z nich, Mikuláš, zemřel již roku 1526, ujali se panství v roce 1536 “nedílní” bratři Václav a Hanuš. Václav byl zemským hejtmanem.

6) Opavské desky zemské V. (1537 - 1542), (ZAO, Opavské desky zemské V., fol. 1) záhlaví, cit. dle edice M. Rohlíka, str. 68:

Desky pana Oldřicha z Tvorkova a z Kravař.

ta od narození Syna Božího tisícého pětistého třicátého sedmého, čtouce v neděli po Suchých dnech po svatej Luci (23. 12. 1537), za nejjasnějšího knížete a pána, pana Ferdinanda, římského, uherského, českého etc. krále a za hejtmana ten čas pana Václava z Fulštejna a na Bílovci a za komorníka pana Oldřicha z Tvorkova a z Kravař a na Raduni ...

Václav z Fulštejna a na Bílovci je zmíněn již v listině Jana Planknara z Kynšperku a na Vladislavi předešlého roku (20. 11. 1536) jako ručitel.

7) Opavské desky zemské V. (1537 - 1542), (ZAO, Opavské desky zemské V., fol. 18), cit. dle M. Rohlíka, str. 93 - 94):

Vystúpili před úřad zemský pan Václav s Fulštejna, hejtman knížetství opavského, a pan Hanuš, též s Fulštejna a na Bílovci, bratři vlastní a nedílní, a dali sobě ve dcky zemské psáti, že předce v nedílu spolu sú a býti chtí a děliti se nechtí a nemají na časy budúcí ...

Záznam byl proveden zřejmě 27. 5. 1540, jak ukazuje vstupní formule na tomtéž foliu.

8) Opavské desky zemské VI. (1544 - 1554), (ZAO, Opavské desky zemské VI., fol. 4, č. 12), cit. dle M. Rohlíka, str. 117 ad.:

Vklad Bílovce.

Vystúpili před úřad zemský Václav z Bítova a na Vladěníně, Franc Rotemberk z Ketře a z Drslavě, súc zmocněni od pánuov rukojmí, kteří od pana Václava a pana Hanuše, bratří vlastních a nedílných z Fulštejna, statek bílovský s jeho příslušenstvím ujali a podlé sebe stojí, a kázali psáti, že vkládají ve dcky zemské město a zámek Bílovec z dvorem k němu příslušejícím, i s vesnicemi těmito, zejména vsí Albrechticemi, vsí Radotínem, vsí Lubojaty, vsí Bítovem, vsí Tískem, vsí Těškovicemi, vsí Kyjovicemi, vsí Lhotkú a dvěma zahradníky k Slatině a s jedním zahradníkem v Starej Vsi, se vsí Bravinném a vsí pustú Žebrákovem a polem výškovským, s lesem černým bílovským, s lesem mniším a jinými lesy černými, a háji, s chrastinami všelijakými, a lidmi v městě, s předměstí i v těch vsech nahoře menovaných ... to všecko vkládají ku pravému, spupnému dědictví, mění, držení a svobodnému užívání Janovi Oderskému z Lidéřova, erbóm a budúcím potomkóm jeho.

Tento vklad bíloveckého panství do zemských desek ve prospěch Jana Oderského z Lidéřova, tedy pána na Odrách, k němuž byli Václav a Hanuš z Fulštejna donuceni, protože panství bylo těžce zadluženo a muselo být prodáno, byl uskutečněn léta od narození Syna Božího MVcXLVI, v úterý po svatej Trojici ..., tedy 22. 6. 1546. Je pozoruhodné, že už toho roku se označuje fulštejnská rezidence v Bílovci jako zámek. K tomu je však nutno podotknout, že terminologie 16. století nebyla přesná: v zemských deskách opavských se hrad Vikštejn označuje v roce 1591 jako zámek Vikštejn.

9) Opavské desky zemské VI (1544 - 1554), (ZAO, Opavské desky zemské VI., fol. 16, č. 39a), cit. dle M. Rohlíka, str. 141 - 143:

Léta od narození Syna Buožího tisícého pětistého padesátého štvrtého, v pátek den svatého Tomáše apoštola Buožího /21. prosince 1554/, za nejjasnějšího knížete a pána Ferdinanda, římského, uherského, českého etc. krále, za hejtmana ten čas pana Jana staršího z Vrbna na Bruntáli ...

Vklad Bílovce.

Vystúpil před úřad zemský pan Vavřinec z Drahotuš a na Benešově, předešlý hejtman knížetství opavského, na místě sirotkův Petra a Václava Oderských z Lidéřova po neboštíku Janovi, otci jich pozůstalých, že z dobrým rozmyslem a s radú súdu zemského Jich Mti knížetství opavského prodal vlastní zbuoží a dědictví Petra a Václava z Lidéřova, dítek po neboštíku Janovi Oderském z Lidéřova, otci jejich dobré paměti zůstalých, statek, zbuoží a dědictví svobodné ani žádnému nezávadné, totiž zámek a město Bílovec z dvory k němu příslušejícími a s vesnicemi, zejména těmito (...) ku pravému a spupnému dědictví, jmění, držení a svobodnému užívání Mikulášovi Pražmovi z Bílkova a na Velké Polomi, erbóm a budúcím potomkóm jeho, menovitě za sumu za osmnáste tisíc zlatých na počet moravský ...

Prodej se odehrál, jak patrno, ještě za předešlého zemského hejtmana (snad v letech 1551 - 1553), ale jeho vklad do desek zemských se pozdržel kvůli protestu bíloveckých měšťanů.

10) Výňatek z urbáře bíloveckého panství, z tzv. strážního privilegia z roku 1570 (ZAO, Vs Bílovec, inv. č. 6, fol. 112):

Abschrift der Privilegien betreffend der Wache auf dem Schlosse Wagstadt.

Já, Bernard Pražma z Bílkova, pravý a dědičný pán zboží bílovského, vyznávám tímto listem všem vúbec, kdož jej čísti neb slyšeti čítati budou, že jsú ke mně přišli robotní muži, fojt a starší, i všecka obec vsi Bravinného, poddaní moji věrní a milí, poníženě s prosbú mě žádajíc, abych jim milost a polehčení hlásky, kterú jsú od starodávna při zámku Bílovci povinni předkům mým a činiti byli, udělil.

Za takové pohodlí, jim učiněné, mi jsú se dobrovolně podvolili, mimoto, co mi prvně činiti povinni jsú, ze dvora bravinského ročně po třech fůrách hnoje vypovoziti (...)

Jenž jest dán a psán na Bílovci v sobotu, v den sv. Jana Křtitele, Božího léta od Narození Syna Božího tisícího pětistého sedmdesátého počítajíc.

(Opis privilegia týkajícího se stráže na zámku Bílovec.)

Tato “reluiční” praktika je v urbáři uvedena také u některých dalších poddanských obcí na panství. Staré české slovo hláska je v tomto případě významově konkrétnější než německé die Wacht, které obvykle překládáme jako stráž. Hláska totiž značí nejenom hlásnou stráž, obvykle vykonávanou na vyvýšeném místě, nýbrž také přímo věž s ochozem, pro konání takové strážní služby. (Viz např. původem starobylou věž u opavské radnice, která se běžně nazývá Hláska.) Z excerpta vyplývá tedy velmi pravděpodobná možnost, že u bíloveckého zámku byla v roce 1570 a zřejmě už dlouho předtím (povinni předkům mým) - vysoká věž, tak vysoká, aby z ní byl dostatečný rozhled po okolí, pro hlásnou stráž nezbytný. Nebyla to snad původně jedna ze dvou dochovaných věží dnešního zámeckého objektu?

11) Nápis vytesaný na kamenném dvojitém znaku Bernarda Pražmy z Bílkova a na Bílovci a jeho manželky Kristiny z roku 1576 (originály uloženy v lapidáriu Okresního muzea v N. Jičíně, kopie z umělého kamene zasazeny na nádvoří zámku v Bílovci):

(Bernhart Pražma von Bilkaw, Erbherr der Herrschaft Wogstadt). CHRISTINA SEIN EHELICH GEMAHL GEBOHRNE VON LAPPECZ. / DIESES GEBAYD HAT BAVEN LASSEN DER EDLE GESTREN/GE HERR BERNHART PRAŽMA VON BILKOW, ERBHERR /(DER HERRSCHAFT WOGSTADT) (trojlístek) 1576.

(Bernard Pražma z Bílkova, dědičný pán panství Bílovec), Kristina, jeho manželka, rozená z Lappic. Tuto budovu dal stavět šlechetný urozený pán Bernart Pražma z Bílkova, dědičný pán panství Bílovec 1576.)

První část nápisu (v závorce) dnes na desce chybí. O Bernardovi Pražmovi z Bílkova na Bílovci je známo, že náležel k nejbohatším rytířům opavského knížectví. Zděděné panství bílovecké rozšířil nákupem Studénky v roce 1575. Již jako mladík se v roce 1566 zúčastnil válečného tažení proti Turkům v Uhrách. Nepochybně už tam se mohl seznámit s uherskou renesancí bezprostředně ovlivněnou Itálií. Dnes není mezi historiky jasno v otázce interpretace uvedené epigrafické památky. Výraz hat bauen lassen jsem proto přeložil nedokonavým videm (dal stavět či doslova nechal stavět), nikoliv tedy dal postavit. Nápis mohl být tedy umístěn na budově už při první fázi přestavby zámku do renesanční podoby, o níž se předpokládá, že proběhla v letech 1575 - 1576. Jiní historikové se domnívají, že výstavba renesančního zámku probíhala prakticky kontinuálně od 1576 do 1595. Zdá se, že nejpřijatelnější je první varianta: výstavba renesančního zámku ve dvou fázích.

Deska představuje vlastně renesančního formu aliančního znaku: heraldicky vpravo je honosnější pražmovský, na tzv. polském renesančním štítu, s helmem, klenotem a fafrnochy - honosnější než štít manželky, který je heraldicky vlevo, čtvrcený a rámovaný do renesanční kartuše rolverkového typu. Mezi znaky manželů je vegetativní ornament či snítka myrty.

 

12) Doklad o jiném heraldickém aliančním znaku s nápisem na budově bíloveckého zámku (podle Zukala, J., Zur Geschichte der Herrschaft Wagstadt im 16. und 17. Jahrhundert, l.c., str. 2):

Der Baulust seiner Zeit folgend liess er (Bernhard) das Schloss zu Wagstadt vom Grund aus neu, geräumiger und fester aufführen. Hiebei ist sogar auf die Einrichtung eines kleinen Zeughauses /Rüstkammer/ Bedacht genommen worden2. Im Jahre 1696 7. Juni bezeugen3 Bürgermeister und Rat von Wagstadt, dass einst beim Eingange in das Schloss folgende Inschrift neben zwei Wappen sich befunden habe:

Bernhard Pražma von Bielkaw,prazma2.jpg

Erbherr der Herrschaft Wogstadt.

Christina gebohrne von Loppez,

Sein ehliches Gemahl. Anno 1595.

---------------

2) Paprocký, Zrcadlo, pag.429.

3) Das Zeugnis im Wagstädter Schlossarchiv.

(Bernard Pražma) dal zámek v Bílovci, v duchu stavebního cítění své doby, postavit od základů nově, prostorněji a pevněji. Přitom bylo pamatováno dokonce i na zřízení malé zbrojnice /arzenálu/.2)

Dne 7. června 1696 dosvědčuje purkmistr a rada města Bílovce, že kdysi se nacházel při vstupu do zámku, vedle dvou erbů, následující nápis3):

Bernard Pražma z Bílkova,

dědičný pán panství Bílovec.

Kristina, rozená z Lopezu,

jeho manželka. Roku 1595.

---------------

2) Paprocký, Zrcadlo, str. 429.

3) Doklad v zámeckém archivu v Bílovci.)

Zukalovu informaci je nutno brát kriticky. Dovolává se Paprockého, jeho knihy Zrcadlo slavného margkrabství Moravského, (Lit. 34), ta byla však dokončena asi již v roce 1592. Mimoto Paprocký píše, že Bernard zámek jen stavebně upravil a rozšířil, nikoliv “od základů postavil” (Exc. 25). Druhý Zukalův doklad (o písemném svědectví purkmistra a městské rady v Bílovci) nebyl shledán. Nicméně oba zmíněné erby existují, originály v lapidáriu Okresního muzea v Novém Jičíně a fotodokumentace (u rejstř. č. 1529, snímky A 74452 a A 74453) v Památkovém ústavu v Ostravě. Erby jsou vytesány mnohem plastičtěji než ony předcházející, avšak každý na zvláštní desce, každý rámován, v duchu pozdní renesance, oválnou kartuší, jejíž okraje vybíhají na čtyřech místech vždy v dvojici výrazně plastických volut a po stranách kartuše střapcovitě visí vinné hrozny. Na horním okraji každé kartuše je vytesán letopočet 1595, avšak citovaný text, který mohl být vytesán v pásu pod kartušemi, zcela chybí. Není vyloučeno, že právě tyto desky byly původně zasazeny nad hlavním vstupem do renesančního zámku v Bílovci, v jeho čtvrtém, průčelním, dnes neexistujícím křídle, a to na paměť dokončení renesanční přestavby zámku.

Jinde uvádí J. Zukal (ZAO, Poz. Zukal, inv. č. 203), že Bernard Pražma se oženil s Kristinou von Lappitz v roce 1573. (Srovn. též excerptum 25.)

13) Opavské desky zemské VIII. (1586 - 1601), (ZAO, Opavské desky zemské VIII, fol. 25 - 27), cit. dle M. Rohlíka, str. 421 ad.:

Vklad poručenství Bernarta Pražmy etc.

(...) Já, Bernart Pražma z Bílkova a na Bílovci, přemýšlejíce u sebe nestálost světa tohoto a nejistotu bytí lidského na něm a hodiny smrti, kteréž pro pád prvních rodičů v ráji poddáni jsme (...) statek svůj pozemský, totiž zámek a město Bílovec s předměstím k tomuž městu náležitým, z vorem a mlýnem při tomž městě zaležícím (...) se vším a všelijakým příslušenstvím k tomuž zámku, městu, tvrzím (ve Studénce a Jistebníku), dvoruom, vsím náležitým, tak jakž jsem sám ten statek držel a v držení souc, spravedlivě užíval aneb užívati právo měl, urozenej vladyce, paní Kristině z Lapic, manželce svej milý, pokud by mne Pán Buoh dříve než ji z tohoto světa povolati ráčil, aby se hned po smrti mej v tenž všecken statek uvázala (...) Tolikéž jí porúčím tři největší koflíky stříbrné, jednu medenici a nálevku stříbrnú, které sobě vobere, dvě konvičky stříbrné, štyry a dvaceti lžic stříbrných s erby mými a jejími.

Item šest vozníkuov nejlepších a štyry koně jízdné, které sobě mezi koňmi mými, po mně pozůstalými, vobere, jiné klínoty, zápony, prsteny, které v moci svej má, ty jí všecky zůstati mají. Item svršky všicky a všelijaké na zámku a ve dvořech, týž dobytek všelijaký, do života aneb stavu proměnění jí k  užívání zůstati mají. Zbroje, kterých několiko na sté za peníze lidské k potřebě poddaných statku tohoto, též ručnice, hákovnice, týž dva kusy děl, rystunky, sedla, stany a co toho v mej ryskomoře na Bílovci jest, tím ničím aby hýbáno nebylo, než aby to vše v celosti pro potřebu toho statku a poddaných k němu náležitých zůstalo (...) Jenž jest dáno a psáno na Bílovci v neděli po památce rozeslání apoštolův svatých léta od narození Syna Božího tisícého pětistého devadesátého čtvrtého počítajíc. Actum při soudu zemském svatodušním 1600.

Testament je datován, jak patrno, 17. července 1594. Toho dne byl přítomen jako svědek také Ondřej Bzenec z Markvartovic na Třebovici a Klimkovicích, který o necelý rok později byl zavražděn (5. 4. 1595). Bernard Pražma zemřel bezdětný asi v letech 1599 - 1600. Manželka Kristina zemřela patrně ještě dříve, a proto celá pozůstalost přešla (podle dalších, necitovaných částí testamentu) na syny Bernardova bratra Jana Pražmy z Bílkova a na Velké Polomi - totiž na Viléma, Šebora a Karla Pražmy nedílně, od roku 1604 byl pak jediným držitelem panství Bílovec Karel Pražma z Bílkova.

Z testamentu vyplývá také, že na zámku byla rovněž ona zmíněná zbrojnice (ryskomora = Rüstkammer), ve které bylo zbroje několiko na sté, tj. přes sto kusů zbraní, což je ve shodě s protokolem stavovského sněmu opavského z 3. 11. 1587, podle něhož pro musteruňk (zemskou hotovost) z téhož roku vypravil Bernard Pražma celkem 60 vyzbrojených mužů, tedy počet třetí nejvyšší v pořadí celého knížectví.

(J. Zukal uváděl - jak zřejmo - jméno Bernardovy manželky zkomoleně a tento vklad do zemských desek zřejmě neznal. Lit. 33.)

14) Z popisu panství v urbáři z roku 1606 (ZAO, Vs Bílovec, inv. č. 5, fol. 204):

In dieser Stadt Wagstadt undt in beyden Vorstädten seyn gesessene Leuthe, unter welchen etliche Meister undt unbewohnte Häuser sein Sa 181 ...

1493-zamek-pred-1945.jpgBey der Stadt ist das Schloss, mit schönen herrlichen Zimmern, auff allen vier Seithen, von Stein undt gutt gebauet. Bey welchem auch ist ein ausgebautes Vorschloss mit gewelbten und ungewelbten Reitställen mit geschütteter Erden aufgerüchtet, und mit starken Mauern nach Notturfft verwahrett: wird gebräuchlichen in der Summa, gesetzt - 1000 fl.

Zu diesem Schloss ist ein Mayerhoff in der Obern Vorstadt, mit einer Iss Stueb undt einer kleinen, mit etlichen Kammern. Bey dem ist auch ein Schafstall, undt andere Ställe, Schoppen undt Scheuern, von Steinen undt Holz wohl gebawt.

Bey diesem Schloss und Mayerhoff sein auch etliche ... Mühle ... Matzhaus ... Weinschencken ... Brantweinbrennerei ...

(V tomto městě Bílovci a v obou předměstích jsou usazeni (poddaní) lidé, mezi nimiž jsou někteří mistři (řemesla) a i neobývané domy, celkem 181 domů...

U města je zámek, s krásnými vznešenými místnostmi na všech čtyřech stranách, z kamene a dobře postaven. Při tomto zámku je postaveno předzámčí, s klenutými i neklenutými jízdárnami, se sypanými podlahami, a to všechno je opatřeno silnými zdmi (hradbami) pro případ nouzové potřeby (ohrožení): oceňuje se podle zvyku v celkové sumě 1000 zlatých.

K tomuto zámku patří nájemní dvůr v Horním předměstí, s jednou velkou (jídelní) místností a jednou menší a několika komorami. Při něm je také ovčín a jiné stáje, kůlny a stodoly, vystavěné pevně z kamene a dřeva.

Při tomto zámku a dvoře jsou také (jiné stavby), jako mlýn, sladovna, vinný šenk, lihovar ...)

Tento nejstarší popis bíloveckého zámku zachycuje vlastně stav objektu na konci renesanční epochy, za Karla Pražmy z Bílkova a na Bílovci, který dal sepsat zmíněný urbář, brzy poté, co se ujal panství jako jediný jeho dědičný pán. Z popisu renesančního zámku vyplývá, že to byla čtyřkřídlá budova s vnitřním dvorem, patrně s arkádovými ochozy, že měla krásné a prostorné místnosti a byla dobře z kamene postavena. Do dnešní doby se z původní renesanční budovy bíloveckého zámku zachovala jen tři křídla, která byla stavebně upravena, nejprve zřejmě v barokním stylu, s tzv. čestným dvorem (cour d´honneur), v 18. století. Čtvrté, průčelní křídlo bylo odstraněno a jeho průběh není dnes jasný.

Pokud jde o další hospodářské stavby, např. sladovnu dal Bernard Pražma postavit v roce 1590 nedaleko městské Dolní brány na Dolním předměstí Bílovce.

15) Výpisky z protokolů zemského sněmu knížectví opavského, pořízené Josefem Zukalem (Zukal, J., Zur Geschichte..., str. 2 - 3):

Seit 1604 ist Karl Alleinbesitzer der Herrschaft Wagstadt.5) Karl Pražma war ein energischer, rastlos tätiger Mann /.../ Ein Beweis für das aussergewöhnliche Vertrauen, welches man ihm entgegenbrachte, ist die Tatsache, dass die Stände seiner Obhut ihre Privilegien und die Landtafel übergaben, die 1604 - 1608 und dann wieder 1614 bis über 1620 hinaus im Schlosse zu Wagstadt verwahrt wurden.6/ Seitdem sich Troppau von der oberen Ständen getrennt hatte und der Adel den Bürgern nicht mehr trauen zu dürfen glaubte, galt ihm Wagstadt als Hauptort des Fürstentums. Daselbst sind im Laufe von 16 Jahren /1604 - 1620/ nicht weniger als 18 Landtage abgehalten worden. /.../ Vom August bis Dezember 1618 ist Wagstadt der Standplatz von 100 angeblich zum Schutze des Fürstentums geworbenen Musketieren, zu deren Hauptmann Herr Pra6ma bestellt worden. Daselbst sollte 1619 27. November die Musterung des Landesaufgebots stattfinden.

----------

5/ Wilhelm /Pražma/ nahm bei der Teilung Chropin, Schebor Stauding, wo er 1616 auch Odrau durch Kauf erwarb.

6/ 1620 verehren die Stände Herrn Pra6ma 1000 fl., seiner Gemahlin ein silbernes Waschbecken mit Giesskanne als Anerkennung der diesbezüglichen Mühewaltung. /Landtags-Protokoll v. 20. Mai 1620./

(Od roku 1604 byl jediným držitelem panství Karel Pražma.5) Karel Pražma byl energický, neúnavně aktivní muž. Dokladem mimořádné důvěry, již si dovedl získat, je skutečnost, že (opavští) stavové svěřili jeho ochraně svá privilegia a zemské desky, které byly v letech 1604 - 1608 a pak znovu 1614 - 1620 (snad i déle) uchovávány v zámku v Bílovci.6) Tehdy se město Opava distancovalo od vyšších stavů a šlechta (na Opavsku) nemohla mít k němu důvěru, takže Bílovec byl pro ni téměř hlavním městem knížectví. Tu se v průběhu šestnácti let (1604 - 1620) konalo neméně než 18 zemských sněmů... Od srpna do prosince 1618 byl pak Bílovec sídlem posádky stovky mušketýrů, kteří byli naverbováni údajně na ochranu knížectví. A zde se také dne 27. listopadu 1619 konala zemská hotovost (tzv. musteruňk).

-----------

5) Při dělení Bernardova majetku získal jeho synovec Vilém Pražma chropyňské panství a Šebor Studénku, k níž v roce 1616 přikoupil také panství Odry.

6) V  roce 1620 věnovali opavští stavové Karlu Pražmovi 1000 zlatých a jeho manželce stříbrné umyvadlo s konvicí za 100 zlatých - na důkaz uznání záslužnosti jeho (politické) aktivity.)

Vilém, Šebor a Karel Pražmové z Bílkova byli synové Jana Pražmy z Bílkova a na Velké Polomi, bratra zmíněného Bernarda, stavebníka renesančního zámku v Bílovci, který zemřel bezdětný. - Z úryvku vyplývá, že za Karla Pražmy, který držel bílovecké panství v letech 1604 - 1628, význam zámku v Bílovci neobyčejně stoupl. Není třeba dodávat, na čí straně stáli Pražmové v oné bouřlivé době stavovského povstání.

16) Z urbáře bíloveckého panství z roku 1637 (ZAO, Vs Bílovec, inv. č. 6, fol. 1 ad.):

bilovec-zamek-1908.jpgUrbarium der Herrschaft Wagstadt, im Jahre 1637 aus Neuem ausgefertigt, durch mich Johann Tegelium, Bürgern zu Wagstadt und derzeit verordneten Rentschreiber daselbst. Demnach wegen Entziehung und Vorbehaltung des Urbarii über die Herrschaft Wagstadt, ein solcher Herr Niklas von Rohr vorbehalten, und geraume Zeit keine Nachrichtung gewesen, was die Unterthanen zu roboten und zu zinsen schuldig, /.../ Welches hernach zu Papier gebracht und daraus gegenwärtiges Urbarium verfertigt worden, welches in Allem dem alten gleich ist, aber der Obrigkeit zum Besten, doch mit Belieben der Unterthanen und ihrem eigenen Bekenntniss in etwas vermehret worden. /..../ Actum Schloss Wadstadt den 6. Februarii A. 1637. - Heinrich Willimowsky von Kojkowitz.

(Urbář bíloveckého panství, který byl v roce 1637 znovu pořízen mnou, Janem Tegelem, měšťanem v Bílovci a toho času ustanoveným důchodním písařem tamtéž. Poněvadž starý urbář panství Bílovec byl odňat a zadržen oním panem Niklasem von Rohr a už dávno není žádné zprávy o tom, jakými robotami a poplatky jsou poddaní povinováni ... Vědomosti (rychtářů a důvěryhodných poddaných) byly zaznamenány na papír a z toho byl pořízen nynější urbář, který je ve všem totožný se starým, avšak ve prospěch vrchnosti, zároveň však se svolením a vědomím poddaných byl o něco rozšířen (...). Dáno na zámku Bílovci dne 6. února 1637. - Jindřich Vilimovský z Kojkovic.)

Výpis z textu titulního listu nového urbáře bíloveckého panství (protože starý byl zabaven v roce 1621 nebo 1622 tehdejším velitelem jedné setniny vojsk markraběte krnovského Jana Jiřího, totiž Mikulášem Rohrem z Kamene, který držel Bravantice u Bílovce). Urbář dal pořídit Jindřich Vilimovský z Kojkovic, nový manžel zástavní paní bíloveckého a vikštejnského panství, Hedviky Kreuterové von Seitendorf, která je získala v celkové sumě 54.000 zlatých při realizaci konfiskací v roce 1632. Obě panství byla totiž zabavena někdejším účastníkům stavovského povstání. Stalo se tak 4 roky po smrti Karla Pražmy z Bílkova a na Bílovci († 1628), poté co vdova Johanka Pražmová, rozená Sedlnická, marně uplatňovala svůj dědický nárok na panství. Záležitost byla v její prospěch vyřešena až císařským rozhodnutím z 31. 10. 1648, kdy se panství ujala její dcera Bohunka Alžběta Pražmová, provdaná tehdy již za Václava Zikmunda Sedlnického. V seznamu slezských konfiskací z roku 1632 (Lichtensteinský archiv ve Vídni) je uveden Bílovec s pěti dvory poplužními a 8 vesnicemi za 43.467 tolarů slezských - na druhém místě. Z výpisu rovněž vyplývá, že zámek v Bílovci byl zřejmě vypleněn už v roce 1621 nebo 1622, a to vojsky markraběte krnovského, ačkoliv ještě v roce 1620 odolal podobným útokům polských kozáků.

17) Výpis z registru bíloveckého panství z let 1606 - 1666 (opsaného J. Zukalem, viz ZAO, Poz. J. Zukal, inv. č. 243, fol. 7):

Aus Nro. 137 der Wagstädter Schlossbibliothek, einem starken handschriftlichen Folioband, in Holzdeckeln mit gepressten Leder überzogen. Auf dem vordern Deckel ist eingepresst der Jahreszahl 1612.

(Z knihy č. 137, ze zámecké knihovny v Bílovci, což je tlustý rukopisný foliový svazek, s dřevěnými deskami, potaženými tlačenou kůží. Na předních deskách je vtlačen letopočet 1612.)

Mistrovi Jiříkovi zedníkovi a jeho třem tovaryšům na týden se dáti má osum tol. sl. Na proti tomu dá se jim každý týden 1 achtel piva, to jest 3 vědra po 3 1/2 tol. achtel, kořalky 7 po 12 krejc.- což činí za pivo a za kořalku na týden 4 tol. sl. 16 českých gr. K doplacení sumy těch 8 tol. sl. se přinde hotových peněz dáti 3 tol. a 8 českých, totiž 4 fl. zouplna, na mistra po 1 rýnsk. a tovaryšům 1 rýnsk. ... A jestli by víceji píti chtěli, na zámku bude pivo i kořalka, na vruby se řezati bude.

Datum v Opavě dne 27. maji Ao 1656. - Václav z Choltic.

Koncept tohoto registru je opravdu zapsán v existující pamětní knize, jak ji shora vylíčil J. Zukal, v níž se nachází i zmíněný popis zámku z urbáře z roku 1606 (ZAO, Vs Bílovec, inv. č. 5, fol. 2). Protože konceptně podepsaný “Václav z Choltic” je zřejmě identický s Václavem Zikmundem Sedlnickým z Choltic a na Bílovci, který držel panství bílovecké v letech 1649 - 1669, dá se předpokládat, že zmíněný mistr Jiřík (snad z Opavy?) byl činný při stavební akci u bíloveckého zámku nebo snad při výstavbě panské oratoře ve farním kostele.

18) Z urbáře bíloveckého panství z roku 1696 (ZAO, Vs Bílovec, inv. č. 6, fol. 30 a fol. 47):

Ich, Frantz Wilhelm Anton Sedlnitzki Freiherr von Choltitz /.../ nebst anderer erlittenen Kriegspraessuren undt ausgestandenen grossen Trübsalen auch dieses Unglück betreffen hatte, dass ihren Ao 1627, bey damaligen gewaltiger Plünderung gedachter meiner Stadt Wagstadt ...

Bürgerliche Wach Schuldigkeit /.../ bey den Stadt Thoren als dem Schloss Thor ...

------

Bey dieser Stadt ist ein Herrn Schloss, mit undterschiedenen, grossen undt kleinen Zimmern, auf allen vier Seithen, von Steinen, mit Gewelbern, Kellern, Cammern, undtenn und oben bequemlich gebauet, bey welchem auch zwey angebaute Vorschlösser, mit gewelbten Gesindel Stuben, Stallungen, Cammern, Wagen Häusern, Bräau und Maltzhaus, Bräuer Stuben, Brandwein Hause undt Schüttboden, mit starcker Mauer der Nothturfft nach gebauet.

Bey welchem Schloss, undt zwar gleich undter der Schloss-Mauer sich ein gar grosser Garten, vor allerhandt Obst-Bäumen der Grün oder Baum-Garten genanndt befindet /.../ Ein gleiches, aus denen in Schloss-Wallen seyende zwey kleinen Gärtel von allerhandt geseheten oder gepflanzten Küchel-Krätzereyen ...

(Já, František Vilém Antonín Sedlnický, svobodný pán z Choltic, /.../ kromě jiných, nejrozmanitějších ve válce utrpěných příkoří a prožitých velikých útrap muselo toto mé zmíněné město Bílovec postihnout i takové neštěstí, že v onom roce 1627, při násilném plenění (přišlo o svá privilegia) ...

Strážní povinnost měšťanů ... u městských bran a též u zámecké brány...

------

U tohoto města je panský zámek, s rozličnými, velkými i malými místnostmi, na všechny čtyři strany z kamene, s klenbami, sklepy a komorami, nahoře i dole k pohodlí vystavěný, zámek, k němuž jsou přistavěna také dvě předzámčí, s klenutými čeledníky, stájemi, komorami, vozovnami, s pivovarem a sladovnou, s místnostmi pro pivovarníka, s pálenicí (lihovarem) a sýpkou, obehnaný silnou zdí (hradbou) pro nezbytnou potřebu.

Při tom zámku, a sice přímo pod zámeckou zdí, se nachází velká zahrada, nazývaná podle nejrozličnějších ovocných stromů v ní také “Zelenou zahradou” nebo “Stromovkou” (Sadem), z níž se ročně sklidí za 20 tolarů ovoce.

Jedna ze dvou malých zahrádek, nacházejících se na zámeckých valech, je poseta a posázena nejrozličnější kuchyňskou zeleninou, jíž se sklidí ročně nejméně za 10 tolarů ...)

Jak je patrno z tohoto popisu zámku z roku 1696, tedy po 90 letech, zámek se zvětšil o další stavby v předzámčí, dále se tu zmiňují dvojí sklepy, dolní a horní, z nichž, jak víme z roku 1637, v těch dolních bylo tvrdé vězení pod názvem Kabát. Je možné, že stavební činnost z roku 1656 (viz předchozí excerptum!) se mohla týkat zmíněného předzámčí nebo snad i oprav po třicetileté válce. Každopádně však tato poslední citace (z roku 1696) dokládá, že ještě koncem 17. století měl zámek v Bílovci renesanční čtyřkřídlou dispozici. František Vilém Antonín Sedlnický, svobodný pán z Choltic a Polské Ostravy, získal bílovecké panství sňatkem s Beatou Elisabetou, dcerou předešlého majitele, Václava Zikmunda Sedlnického, který zemřel 1669 nebo 1670. Urbář dal sepsat až v roce 1696, kdy získal celé panství, k němuž 1699 přikoupil ještě vsi Hrabství a Kunčice. Zemřel již 21. 4. 1700, jeho žena Beata Elisabeth 3. 8. 1731.

19) Citát z Kneifelovy Topographie des kaiserl. königl. Antheils von Schlesien, z roku 1806 (Kneifel, R.: l.c., IV. díl, 2. svazek, str. 177):

Die Stadt Wagstadt ... Im Jahre 1626 wurde sie von dem mannsfeldischen Kriegsvolke geplündert, und 1729 den 29. April wurden 49 Häuser in der Stadt ein Raub der Flammen.

Das herrschaftliche Schloss befindet sich innerhalb den Stadtmauern bei der Strasse, welche von Freiberg durch Wagstadt nach Troppau führet - ist die Wohnung der Grundobrigkeit und des herrschaftlichen Oberamtes. Den grössten Theil erbaute Bernard Freiherr von Praschma, Erbherr der Herrschaft Wagstadt, im Jahre 1595 nach damaligem Geschmacke, der Excellenz- und Freiherr Wenzel Karl Sedlnitzky von Choltitz liess es 1736 beträchtlich erweitern, allein die völlige Ausbauung wurde durch dessen Tod verhindert. Im Jahre 1755 brannten die dabei befindlichen Pferdestallungen völlig ab.

(Město Bílovec ... V roce 1626 bylo vypleněno mansfeldskými vojsky a 29. dubna 1729 se stalo celkem 49 domů ve městě kořistí plamenů.

Vrchnostenský zámek se nachází uvnitř městských hradeb, při cestě vedoucí z Příbora, přes Bílovec do Opavy. Je v něm sídlo vrchnosti a vrchnostenského vrchního úřadu. Z největší části jej vystavěl v roce 1595, podle tehdejšího vkusu, Bernard svobodný pán (!) z Pražma a excelence svobodný pán Václav Karel Sedlnický z Choltic jej dal v roce 1736 pozoruhodně rozšířit, i když v úplné výstavbě mu zabránila smrt. V roce 1755 zcela vyhořely konírny nacházející se u zámku.)

Kneifel stručně konstatuje, že zámek stojí uvnitř městských hradeb Bílovce, což potvrzuje naši teorii, že tvrz na tomto místě vznikla buď současně, nebo před vybudováním městských hradeb, u nichž je uváděno datum ad quem 1383 (viz Exc. 1). V Kneifelově době hradby totiž ještě stály. Jejich průběh byl ovšem ještě o 30 let později, tj. v době zaměřování pro indikační skicu stabilního katastru (1836), dobře patrný. (Do jisté míry i dnes.) Mimoto Kneifel přichází se staronovým tvrzením, že Bernard Pražma dal zámek postavit v roce 1595. K dřívější pamětní desce (z roku 1576) nebral tedy zřetel. Konečně je v tomto excerptu ještě třetí důležitá informace: že zámek v Bílovci (v roce 1729, 29. 4., vážně poškozený při velkém požáru města) dal tehdejší majitel Václav Karel Sedlnický z Choltic v roce 1736 pozoruhodně rozšířit. Při těchto stavebních úpravách byl zámek zbarokizován a jeho původní (renesanční) čtyřkřídlá dispozice se změnila v otevřenou trojkřídlou dispozici. Kneifel se však také zmiňuje o požáru koníren při zámku v roce 1755, který byl bezpochyby podnětem k dalším stavebním úpravám, avšak v úplné výstavbě mu zabránila smrt. Jednalo se bezpochyby již o další, tentokrát klasicistní (luisézní) úpravu zámecké architektury, protože Václav Karel Sedlnický zemřel v roce 1776 a teprve jeho následovník, Karel Jan Sedlnický, mohl v započatém díle pokračovat.38281_139422156083947_129761657049997_340431_6849659_n.jpg

20) Text na kamenné pamětní desce s heraldickým znakem Sedlnických a datem 1803 (zasazené na nádvoří bíloveckého zámku):

HERRN GEBRÜDERN KARL UND FRANZ FREIHERRN VON SEDLNITZKY, ERBHERR/N/ DER HERRSCHAFT WAGSTAD/T/

(Pánům bratřím Karlovi a Františkovi, svobodným pánům ze Sedlnic, dědičným pánům panství Bílovec.)

Příležitost, k níž byla tato deska k roku 1803 do průčelí zámku osazena, není z jejího textu zřejmá. Je však známo, že Karel Jan Sedlnický držel panství v letech 1777 - 1790, po něm pak (kvůli nezletilosti synů) vdova a roku 1795 Karel Josef Sedlnický, jehož nejmladší bratr František Karel Sedlnický (nar. 1779) právě roku 1803 dosáhl plnoletosti. Protože téhož roku 1803 třetí bratr “nedílný”, Václav Karel Sedlnický, získal panství Šumbark na Těšínsku, mohla být tato pamětní deska zasazena na již upraveném zámku kvůli počátku společného držení panství.

21) Z parcelního protokolu katastrální obce Velké Albrechtice roku 1836 (ZAO, Vs Bílovec, inv. č.108):

Bauparzellen Protokoll der Catastral Gemeinde Gross Olbersdorf 1836 (mit Inbegriff der Berichtigungen bis zum Jahr 1859).

Katastr. No 1

Besitzer - Sedlnitzky, Franz, Freiherr, als Herrschaft

Wohnort - Wagstadt

Haus No. 1

Gattung - Schloss mit Wirtschaftsgebäuden

Areal - 1544 Quadrat-Klafter.

Kat. No. 2 -Geisler, Josef, Häusler, Haus No. 141, 33 Q.K.

Kat. No. 3- Barnert, Johann, Häusler, Haus No. 144, 40 Q.K.

Kat. No. 4 - Sedlnitzky, Franz, Freiherr, Haus No. 142, Brandweinbrennerei und Wohngebäude, 390 Q.K.

Kat. No. 5 - Weese, Josef, Häusler, Haus No. 140, 17 Q.K.

.....

Kat. No. 16 - Sedlnitzky, Franz, Freiherr,Haus No. 10, Bräuhaus, 710 Q.K.

Kat. No. 17 - Beitner, Amdreas, Bauer, Haus No. 9, 59 Q.K./.../

(Stavební parcely katastrální obce Velké Albrechtice, r. 1836 (se zřetelem k opravám do roku 1859):

Parc. č. 1

Majitel: František sv. pán Sedlnický (jako vrchnost)

Bydliště - Bílovec

Popis. č. domu-1

Druh budovy - zámek s hospodářskými budovami

Rozsah - 1544 čtvereč. sáhů.

Parc. č. 2 - Geisler, Josef, domkař, dům čp. 141, 33 čtv. sáhů

Parc. č. 3 - Barnert, Johann, domkař, dům čp. 144, 40 čtv. sáhů

Parc. č. 4 - František sv. pán Sedlnický, dům čp. 142, lihovar s obytnou budovou, 390 čtv. sáhů

Parc. č. 5 - Weese, Josef, domkař, dům č. 140, 17 čtv. sáhů (...)

Parc. č. 16 - František sv. pán Sedlnický, dům čp. 10, pivovar, rozsahu 712 čtv. sáhů.

Parc.č.17 - Beitner, Ondřej, rolník, dům čp. 9, 59 čtv. sáhů. (...)

Z protokolu stavebních parcel katastrální obce Velké Albrechtice (sousedící s katastrálním územím města Bílovce) vyplývá, že v roce 1836 byly - zřejmě již od dob tereziánského katastru - sídelní a hospodářské budovy Sedlnických (zámek, hospodářské budovy, lihovar, pivovar, zámecký park atd.) součástí katastru Velkých Albrechtic. Bílovecký zámek je tehdy veden na parcele č. 1 kat., jako dům čp. 1 obce Velkých Albrechtic. V městě Bílovci byly stavební parcely číslovány téhož roku, a to směrem od farního kostela, který stál na parcele č. 1 , fara na parcele č.5, radnice na parc. č. 90, městská sladovna na parc. č. 116, pivovar na parc. č. 121. Dnes náleží zámek do katastrální obce Bílovec -město na parc. č. 207 a 208 jako dům čp. 660.

Přitom z popisu panství v urbáři z roku 1606 (Exc. 14) vyčteme, že zámek leží při městě Bílovci a že k zámeckému majetku náleží také nájemní dvůr (u nějž se nacházejí sady, pole, louky a také 600 ovcí), ležící v Horním předměstí Bílovce a panský mlýn stojící v Dolním předměstí Bílovce.

22) Z inventářů panství Bílovec z let 1837 - 1844 (ZAO, Vs Bílovec, inv. č. 12 - inv. č. 17):

Herrschafts Inventarium errichtet im Jahr 1837 - 1838.

Im Schlosse

Beamtens Wohnung. Vorhaus.

Eingangsthür von Hoffraum in den Gang, verschallt mit 2 Bändern, Kegel verschallten Schloss und Schlüssel, Nachtrigel, Thürknopf, an der Rückseite mit Anbeykette und Haspe.

Wohnzimmer. Vorhaus.

Einfache Thür mit Bändern und Haken, verdecktem Schloss samt Schlüssel. Messingene Glocke ob derselben.

I. Wohnzimmer /.../

Doppelfenstern 4 flügelich, ebenso eiserne Fenstergittern.

II.Wohnzimmer /.../

Braunglasierten Ofen auf hölzernem Gestelle. Hölzerne Ofenthür mit Bändern zur Heizung im Gang.

III. Wohnzimmer /.../

Gelbglasiertem Ofen...

Küche /.../

Gesindzimmer

Speisegewölb /.../ In diesem Speisegewölb ist ein Brunnen...

Keller /.../ Hölzernen Stellagen zum Obstaufsetzen - 2. Biergelände auf 8 Eymern - 3.

Holzlage /.../

(Inventář panství byl pořízen v letech 1837 - 1838.)

V zámku.

- Byt úředníka. Předsíň.

Vstupní dveře ze dvora do chodby, přepažené dvěma pásovými závěsy, zámek na klíč, noční zástrčka, dveřní knoflík a na rubové straně bezpečnostní řetěz a vrátek.

- Předsíň k obytným světnicím.

Jednoduché dveře se závěsy a závěsnými háky, s krytým zámkem na klíč. Mosazný zvonek nad nimi.

- I. obytná světnice (...) Dvojitá okna čtyřkřídlá, rovněž železné okenní mříže.

- II. obytná místnost (...) Kachlová kamna s hnědě glazovanými kachli, na dřevěném podstavci. Komorové topení z chodby, k němuž vedou dřevěné dveře se závěsy.

- III. obytná místnost (...) Kachlová kamna se žlutě glazovanými kachli ...

- Kuchyň. Železný sporák atd.

- Čeledník (obytná místnost pro čeleď). Kachlová kamna ...

- Spižírna (klenutá místnost na potraviny). Ve spižírně je také studna na pitnou vodu.

- Sklep (...) Dva dřevěné regály na ovoce. Tři pivní skládky na 8 věder ...

- Dřevník.

- Dvorek.

- Konírna (koňská maštal).

- Kravský chlév.

- Komora na krmivo.

- Mandlovna. (Komora s mandlem).

- Drůbežárna (kurník).

- Seník.

- Záchody.

- Dřevník.

- Prasečí chlév.

- Kancelář úřadu (...) Černě glazovaná kachlová kamna. Dřevěná skříň.

- Důchodková a daňová kancelář.

- Místnost pro písaře (písárna). Železné dveře vedoucí ke schodům na půdu ... V této místnosti je přiklenut kamenný sklep.

- Kancelářské rekvizity. Registrační skříň s oběma rodovými heraldickými znaky v nástavci. (...) Gruntovní knihy jsou uloženy odděleně ve skříni s dvoukřídlými dveřmi na zámek a klíč. (Další) registrační skříň, natřená na modro. Skříň na knihy (seznam knih).

- Byt vrátného (strážce brány), obytná místnost.

- Vězení. Světnička u vězení.

- Vlastní vězení.

- Kuchyně.

- Sklep.

- Půda.

- Komora vrátného.

- Spíž (původně komůrka pro služku). Atd.

zamek-1901.jpgPotud je vypočítáno 33 různých místností a prostor. Pak následuje: sklad slámy, byt sluhy, byt hajného, spíž, kuchyně, záchod, sklep na mléko (40), komora purkrabího - I. oddíl, II. oddíl, sklad rekvizit, chlév pro hovězí dobytek, nástroje, chlév pro telata, záchod, sýpka, nářadí, sýpka nad zámkem (50), nářadí, prostor dvora u pivního a vinného výčepu, zámecký šenk - předsíň, šenkovní sál, nářadí, 1. obytná místnost, 2. obytná místnost, přístěnek, kuchyně, půda (60), záchod u šenku, dřevník, prasečí chlév, vozovna (kůlna na vozy), nářadí, předsíň vinárny, výčep, přístěnek, ložnice, sklad vlny (70), spižírna, komora u kuchyně, kuchyně, sklep, taneční sál, záchody, půda, letní světnice (78). Potom následuje již objekt palírny (lihovaru) - s předsíní, výčepem, přístěnkem, třemi obytnými místnostmi, kuchyní, sklepem, skladem lihovin, půdou (10), sýpkou, komorou pro posla, půdou, vlastní palírnou, skladem nářadí, komorou a sklepem na brambory (17). Další popisy se týkají pivovaru, bíloveckého nájemního dvora, bítovského dvora, hájovny a jiných vrchnostenských objektů mimo zámek. - Hospodářské inventáře byly vypracovány asi s ohledem na zabezpečení jednotlivých místností a prostor: proto jsou zde podrobně popisovány dveře a okna, jejich zavírání a zamykání, mříže, nehovoří však o stropech, klenbách či podlahových krytinách v místnostech, ba ani o mobiliáři. Nadto chybí popis místností obývaných přímo Sedlnickými.34354_139421422750687_129761657049997_340422_7687461_n.jpg

23) Citát z knihy A. Petera, Burgen und Schlösser ... z roku 1879 (str. 43):

Eines der hervortretendsten Gebäude von Wagstadt ist das alte, grosse Schloss, welches, von seinem Besitzer bewohnt, mit seinem geschmackvollen Anlagen das sonstige Aussehen des kleinen Landstädchens wesentlich hebt. Vom Schlosse aus sollen /.../ unterirdische Gänge bis zu sogenannten Einsiedelei, einer Colonie bei Wagstadt, führen. Zu Ende des vorigen Jahrhunderts unter Wenzel Karl Freiherrn von Sedlnitzky erfuhr das Schloss bedeutenden Erweiterungen und Verschönerungen, die ihm jenes Gepräge gegeben, welches dasselbe im wesentlichen noch jetzt besitzt. /.../ Wenzel Sedlnitzky auf Wagstadt /.../ schenkte dem Wagstädter Schloss eine besonders pflegende Aufmerksamkeit und liess es im Jahre 1736 beträchtlich erweitern. Ein Theil der dabei errichteten Nebengebäude war im Jahre 1755 abgebrannt. An der Vollendung des Wiederbaues wurde er durch seinen am 1. Juni 1776 ohne Testament erfolgten Tod verhindert.

(Nejvýrazněji se uplatňující budovou Bílovce je velký starý zámek, který je obýván majitelem panství a svou esteticky působivou dispozicí podstatně pozvedá celkové vzezření malého regionálního městečka. Ze zámku údajně vedou podzemní chodby, až k takzvané Poustevně, nyní bílovecké kolonii. Ke konci minulého století, za Václava Karla svob. pána Sedlnického, byl zámek významně rozšířen a zkrášlen, čímž dosáhl onoho vzhledu, kterým v podstatě dodnes působí (...) Václav Sedlnický na Bílovci věnoval bíloveckému zámku zvláště pečlivou pozornost a dal jej v roce 1736 pozoruhodně rozšířit. V roce 1755 požár zničil část vedlejší budovy postavené u zámku. V dokončení stavební obnovy bylo mu však zabráněno nenadálou smrtí dne 1. června 1776 (bez poslední vůle).pudorys.jpg

Peter (Lit. 17) potvrzuje to, co je vidět na starších vedutách, rytinách a pohlednicích Bílovce - že budova zámku se výtečně uplatňovala jako dominanta panoramatu města ještě do 60. let tohoto století. Některé údaje, týkající se starších stavebních změn na zámku, přejímá - jak patrno - od Kneifela (Exc. 19, Lit. 13). Rozšířením zámku bylo patrně míněno zejména zvýšení budovy o druhé patro, k němuž asi došlo v 18. století.

24) Výňatek ze zápisu o jednání týkajícím se stavebního stavu zámecké budovy v Bílovci ze dne 28. 5. 1946 (SPÚ v Brně, Archiv Stát. památkového úřadu v Brně, Bílovec-zámek):

K věci: Budova zámecká byla v poslední fázi osvobozovacích bojů v roce 1945 těžce poškozena a záměrně vypálena tak, že kromě střešní konstrukce shořely trámové stropy nad přízemím a prvním poschodím. Při tom byla zničena všechna stolařská práce, schodiště, instalace. Kromě toho v nádvoří zámecké budovy se nacházející hospodářské budovy, jakož i přízemní přístavek při zámku, úplně rozbořeny. Budova zámecká byla kryta šindelem a topení ve všech místnostech bylo lokální.

Zámek renesančního založení s dvojicí kruhových věží byl přestavěn do nynější podoby v 18. století, kdy byl zastřešen mansardovou střechou se zděnými vikýři. Imposantní svou dominující polohou, obraz města ovládající budova zámku, má půdorys o 3 křídlech, do nádvoří jest jednopatrová, do zámeckého svahu dvoupatrová. Spodní etáž má původní, celkem dobře zachované klenby, v obou horních etážích byly trámové stropy.(...)

Podrobnou prohlídkou budovy bylo zjištěno, že zdivo zámecké budovy, sestávající vesměs z mohutných obvodových, středních i příčních zdí, nebylo v celku válečnými událostmi ani požárem tak rozrušeno, že by doplněním chybících konstruktivních částí nemohla budova uvedena býti do bezvadného stavu. Vzhledem k té okolnosti, že v uplynulé době 13 měs. vodní srážky byly výjimečně malé, nebyla budova poškozena ani dešti, ani vlivem zimního počasí. Největší nebezpečí budově hrozí z té okolnosti, že nad klenbami nejnižší etáže navršily se trosky sutin až do výše asi 1 až 2 m, které tvoří značné přetížení ...zamek-1927.jpg

Rozpočet na zastřešení a různé opravy vyhořelého zámku hraběte Dr. Sedlnického v Bílovci, ve výši 3,491.994 Kčs, zpracoval ke dni 2. 5. 1946 stavební podnik Vojtěch Hrubý v Bílovci. Teprve 11. 6. 1948 byla již znárodněná budova zámku pokryta břidlicí. V jiné zprávě určené MNV v Bílovci se píše, že zámek vyhořel celý až do přízemku, jehož klenby dílem dobré, dílem potrhány. Hlavní schodiště zničeno, jedno vřetenové zachováno, druhé jen částečně. Kromě zastřešení v letech 1946 - 1948 začala skutečná obnova budovy až v letech 1953 - 1954. Teprve tehdy se konstatovalo (3. 2. 1953), že budovu je nutno uzavříti okny a hlavními dveřmi, neboť následky dnešního úplného otevření všech otvorů jsou na zdivu patrny... Znamená to, že obnažené zdi a klenby nebyly téměř 3 roky chráněny střechou a že pak dalších 6 let musely nadále vzdorovat nepřízni počasí, které v létě i v zimě na ně doléhalo prakticky všemi okenními i dveřními otvory, ba i střešními vikýři, jež byly rovněž po celou tu dobu bez okenních rámů a skel.1495-zamek-1950.jpg

25) Citát z knihy Bartoloměje Paprockého z Glogol a Paprocké Woly, Zrcadlo slavného margkrabství Moravského ..., čes. vydání Olomouc 1593, list CCCCXXIX (429):

Ten pan Bernarth Pražma z Bílkova býval v mnohých taženích do rozličných, odkudž potom navrátivši se ve zdraví do vlasti své, zámek v Bělovci mnohým stavením okrášlil, kdežto davši postaviti velikou rystkomoru, všelijakými potřebami vojenskými, to jest zbrojí, střelbou, rystuňky na koně ec., což náležité jest jednomu každému rytířskému člověku, naplnil. Toho času, když sem s touto knihou pracoval, žádných potomkuov neměl...

dscn1227.jpgPaprocký nedatuje přestavbu bíloveckého zámku, je však zřejmé, že se odehrála ve zmíněných 70. letech (1575 - 1576), neboť to bylo po návratu z uherských vojenských tažení. Z jeho textu vysvítá také, že renesanční zámek nebyl stavěn “od základů nově”, jak to uváděl J. Zukal a jiní historikové. Paprocký píše, že Bernard Pražma zámek “mnohým stavením okrášlil”, tj. doplnil.

 

A. G.

 čerpáno z SHP zámku

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář