Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vis armorum - silou zbraní

Vis armorum - silou zbraní aneb neklidné vánoce roku 1648

Historická předehra

erb-vichrovsky-z-vichrova.jpgV červenci roku 1627 jsou z Bílovce císařským vojskem vytlačeni Dánové. Následně město vítězné vojsko řádně vydrancuje a opravdu nešetří nikoho.Také zámek kapituloval. Pražmův hejtman Jindřich Karel Vichrovský z Vichrova skládá zbraně a přijímá nabídku volného odchodu. Císařští se zmocnili rozsáhlé pražmovské zbrojnice umístěné na zámku včetně několika kusů těžkých děl.

Od října 1629 zasedá v Opavě exekuční komise a trestá každého kdo nepřítele podporoval. Majitel bíloveckého panství Karel Pražma se rozudku nedožil, umírá roku 1628. Celý jeho obrovský majetek propadá fisku.

Zanechává po sobě syna Viléma Bedřicha, který však umírá hrdinskou smrtí na některém bojišti kruté 30. leté války. Z druhého manželství s baronkou Joahnnou Sedlnitzkou z Choltic pak nezletilou dcerku Bohunku Alžbětu, která se později stane manželkou svého strýce Václava Zikmunda Sedlnitzkého.

Exekuční mašinérie pracuje "poměrně rychle" už v roce 1632 je bílovecké panství dáno v užívání paní Hedvice Vilímovské z Kojkovic.

Manžel paní Hedviky Jindřich Vilímovský z Kojkovic je výstřední šlechtic s násilnickou povahou. Císařského proviantmistra Tomance tloukl holí a pak po něm vystřelil. Bílovečtí poddadní za neplnění robotních povinností zase musejí sedět až 12 hodin na dřevěném oslu. Kolem roku 1638 se rozloučila paní Vilímovská s tímto světem. Pan Vilímovský je jediný dědic obrovského majetku. V roce 1641 se znovu ožení s mladičkou Annou Marií Fragsteinovou a pomalu pomýšlí na klidné stáří na svém zámku.

Bílovecký pán je, ale znepokojen a nadmíru rozezlen. Ze všech stran na něho tlačí Pražmovi věřitelé. Smrt paní Hedviky totiž spojila všechy co měli na Bílovci nějaké pohledávky a nyní je začínají vymáhat. "Jaká drzost, dokonce u samotného knížete Liechtensteina!"

Postavení pana Vilimovského začíná být více než kritické, protože hlavní Pražmovská dědička Bohunka Alžběta nyní baronka Sedlnitzká z Choltic uplatnila svůj nárok na dědictví po své matce Johanně, zapsané na bíloveckém panství ve výši 20.000 tolarů. Dne 31. října 1648 rozhoduje císař Ferdinand III. ve prospěch baronky Bohunky Alžběty Sedlnitzké.

Krvavá hra o zámek

2.zamek-v-zime.jpg"Před vánocemi roku 1648 vtrhla do Bílovce zima. Uhodil krutý mráz a k ránu se ledová obloha potáhla těžkými šedivými mraky, které zakryly měsíc a začaly celý kraj stědře cukrovat shěhem. 23. prosince ještě za tmy vyráží z Opavy vojenský konvoj. Kníže Liechtenstein předpokládal, že pan Vilímovský nebude chtít vydat zámek bez násilností. Jindřich Karel Vichrovský z Vichrova nyní již ve službách Václava Zikmunda Sedlnitzkého se vypravil do Bílovce na obhlídku den předtím převlečen za sedláka. Věděl, že kolem zámku se pohybuje asi 20 ozbrojených knechtů. Před okovanými zámeckými vraty přecházel strážný. Nikdo z nich neměl nejmenší tušení...Někteří bezstarostně dospávali nudnou službu. Vichrovský se připlížil jako liška k patrolujícímu strážnému a omráčil ho úderem pěsti na čelist. Hned na to se přihnalo tucet dalších vojáků a vtrhli do strážnice. Probuzení zámečtí strážci v chabém světle lucerny, která ozařovala místnost otupěle zírali na hlavně namířených pistolí. Za ranního rozbřesku na bíloveckém zámku zavládlo zděšení. Co to je za vojáky a kde se tu najednou vzali? Jak se dostali přes postavení stráží? Dohadům učinil konec baron Sedlnitzký. Vystoupil z hlučného srocení knížecích vojáků a zahoukal silným, sebejistým hlasem: "Chci mluvit s panem Vilímovským!"

Po chvilce zameteného rojení se na nádvoří objevil člověk asi 40 letý, nevýrazmých rysů, zahalený v těžkém kožichu:" Jsem písař Tegel, pan Vilímovský není přítomen!"

"Jsem baron Sedlnitzký, zastupuji svou paní Bohunku Alžbětu, na základě císařského rozhodnutí žádám, abyste mi vydal zámek s veškerým příslušenstvím. Zaručuji vám i všem dalším přítomným na zámku, že budete moci volně odejít. Nikomu nezkřivíme ani vlas. Jakýkoliv odpor by byl marný a nesmyslný!" "

z-kojkovic.jpgV úředním spise z února 1656 žaluje pan Vilímovský: "uvedení baronky Sedlnitzké na vánoce r. 1648 se mělo státi dle zemských zvyklostí, ale ze zvyklosti stala se nepřátelská akce vis armorum (silou zbraní), neboť násilnou rukou za mé nepřítomnosti moje nynější nejmilejší žena, tedy zákeřně byla přepadena, na mé někdejší sídlo bylo nepřátelský stříleno a po vzetí zámku bíloveckého, nepřátelsky v něm hospodařeno, pleněno zbylých zásob, moje choť i s dětmi s prázdnýma rukama z majetku vyhnána...Proti zámku mému bylo stříleno dosti nikdo nezabit ani raněn...."

Dne 19. října 1649 je ve Vídni uzavřena smlouva mezi Vilímovským a Václavem Zikmundem Sedlnitzkým jako plnomocníkem své manželky Bohunky Alžběty, dle níž obdrží pan Vilímovský statek Jistebník jako náhradu za utrpěnou škodu.

Paní Bohunka Alžběta umírá roku 1652. Václav Zikmund Sedlnitzký se brzo na to opět žení s Helenou Walburgou z Holdorfu paní na Milíně (dnes Polsko).

Pan Jindřich Vilímovský z Kojkovic umírá někdy mezi 10. únorem a 14. červnem 1656.

karel-julius-sedlnitzky.jpgA pan Jindřich Karel Vichrovský z Vichrova? Ten slouží na bíloveckém zá a dokonce se mu a jeho ženě Evě Rosině na zámku narodí 24. března 1672 syn Karel Ferdinand. Za kmotru je druhá žena Václava Zikmunda Sedlnitzkého baronka Helena Walburga.

Poslední z účastníků příběhu Václav Zikmund Sedlnitzký z Choltic umírá 7. listopadu 1669 na svém bíloveckém zámku. Poručníkem jeho nezletilých dcer Eleonory Isaldy, Anny Kateřiny a Beáty Alžběty je ustanoven baronův synovec pán na Linhartovech hrabě Karel Julius Sedlnitzký z Choltic.