Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ryby

Bylo kalné listopadové ráno roku 1650. Baron Václav Zikmund Sedlnitzký z Choltic pán na Bílovci, Třebovicích a Slavkově si hodlal ještě pospat, jak se slušelo v tak nevlídný den. Ale nezdařilo se. Ještě neotevřel ani oči, ale už slyšel jak jeho paní, Bohunka Alžběta z Pražmů láteří a její křik se rozléhá zámeckými chodbami. Chtě nechtě se zvedl z lože a vyšel na chodbu. Tam stála paní Alžběta, kuchařka a zamek-006.jpgdva hajduci.

Pět kop, rozumějí Václave? Pět kop leží u brány. Jenom proto, že je zima, tak ten smrad není cítit tady.“

Baron Václav Zikmund pochopil, co se stalo. Včera totiž ze Slavkova dorazil na zámek povoz s pěti kopami ryb, z nichž některé už v bečkách plavaly břichem vzhůru. Poslal sluhu Adama Kobylku na radnici, aby si ryby město převzalo, ale purkmistr to odmítl. Po krátkém váhání se pan baron rozhodl.

Odvezte je purkmistrovi a radním“ zavelel kočímu.

Zítra ať přijdou zaplatit“ dodal ještě.

A tak purkmistr Ressler a čtyři radní měli přede dveřmi rybí nadělení. Byl to další mistrovský kousek pana barona. Nebyl zdaleka první. Již několikráte donutil koupit měšťany ovce, vlnu nebo obilí za ceny, které si sám určil a které oni se skřípajícími zuby museli zaplatit. Ale museli, protože on tu byl pán.

Tentokráte ale bylo tomu jinak. Když se ráno rozednilo, před zámeckou bránou stály kádě s rybami. Měšťané se tentokráte vzepřeli.

Když si to baron Sedlnitzký srovnal v hlavě, mírně zbrunátněl. To je přece vzpoura!

Svolejte všechny zámecké hajduky!“.

Když se shromáždili-bylo jich celkem pět, následovaly instrukce, jak zkrotit tu měšťanskou vzpouru.

Zavřete rathaus, nažeňte purkmistra a radní do sklepa a zamknout!“

709_001.jpgA tak se i stalo. Tři týdny bylo vedení města ve sklepě jenom o suchém chlebu a vodě. Celé tři týdny! Sedlnitzký čekal, kdy jim změknou hlavy, ale čekal marně.

Když si na den sv. Mikuláše hlídající hajduci zmožení dobrou medovinou zdřímli, měšťané svého purkmistra a radní vysvobodili.

Barona Václava Zikmunda tentokráte málem ranila mrtvice, když se to dověděl.

Ale ještě zachoval klid, pokud to bylo možné. Zavolali písaře Ramische.

Piš! S okamžitou platností zbavuji purkmistra a městskou radu všech funkcí a jmenuji k výkonu samosprávy Václava Frídla, Jakuba Flagara, Tobiáše Schwartze a Jana Millera. .. táák…podpis, pečeť.. a tak dále. Ostatní zařiď“.

Provedu vaše excelence!"

Ale klidu ve městě nebylo. Měšťané neplatili daně, neboť je nikdo nevybíral a radnici obcházeli obloukem.

Když se baron Sedlnitzký vrátil z Opavy a majordomus Franz Dasskowitz mu to všechno hlásil,

musel se zhluboka nadechnout a pak sednout.

Všechny pochytat a zavřít až zčernají!“ řval jako nepříčetný.

3fb343a8cd_6255675_u.jpgTentokráte skončili v temnici zvané Kabát na zámku, a dlouho, předlouho tam zpytovali svědomí, jestli je správné protivit se vrchnosti.

Když ani to nepomohlo a měšťané se nepodvolili a stáli za svým purkmistrem, povolal baron z Opavy kornetu císařského vojska a vyhlásil ve městě stanné právo. Vojáci neustále všechno kontrolovali, pořád něco zabavovali a různě znepříjemňovali lidem život, který se stal nesnesitelným.

A tak nakonec měšťané souhlasili s vysokou pokutou, kterou jim baron Sedlnitzký vyměřil a sesbírali dohromady pěknou hromádku tolarů.

Pak bylo stanné právo zrušeno a život se vrátil do normálních středověkých kolejí. Pan baron byl opět pánem ve městě.

Autor: Zdeněk Kuchta

Historické informace a jména: Eduard Valeš