Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přízrak na zámku

Přízrak na zámku


 

Řada zámků oživuje v pověstech vzpomínku na Bílou paní, která se často zjevovala v hodině půlniční nemaje klidu a pokoje. Bohužel tyto zjevení přinášejí sebou neštěstí, nehody, smrt nebo jiné pohromy. Budeme vám vyprávět jeden strašidelný příběh, který se odehrál na bíloveckém zámku v době poměrně nedávné.

nadvori-zamku-r.1914--kolorovano.jpgPřed mnoha lety (rok 1920 pozn. autora) přišlo velice suché a teplé léto. Občané Bílovce museli znovu začít čerpat vodu z hlubokých studní, protože zdroje zásobující městský vodovod pomalu vysychaly. Mladý hrabě Jiří Sedlnický právě přijel z Opavy na prázdniny. Aby byly letní radovánky ještě veselejší vzal sebou také dva spolužáky z gymnázia. Zvídaví chlapci postupně prozkoumali celý zámek. Pátrání po údajném pokladu rodiny Sedlnických započali v knihovně, pokračovali ve velké jídelně, kde za starodávnými portréty předků, slídili po tajných skrýších, bohužel bezvýsledně. Bedlivému průzkumu se nevyhla ani půda. Tam kromě starého nábytku, zlomené husarské šavle, porcelánového nočníku a dalšího podobného harampádí, nebylo nic co by stálo za řeč. Třetí den se rozhodli detailně propátrat zámecké sklepení, kde podle jejich mínění a logických předpokladů poklad určitě bude. V severní věži narazili na staré a notně ztrouchnivělé prkenné dveře. Průzkum začal vypadat nadějněji. Byl to však "pouze" vstup do bývalého žaláře v němž už dlouho žádný vězeň nepykal za své strašlivé zločiny. Jediným nálezem byl pár starých zaprášených okovů s těžkou koulí. Mladý hrabě si všiml, že skrze dřevěnou podlahu propadl kousek ohořelého papíru. To byl signál k dalšímu průzkumu zámeckého podzemí. Protáhli se úzkým otvorem v podlaze. Najednou se nacházeli ve skutečné mučírně. Všude byly hrůzunanánějící nástroje práva útrpného. Studentíci vzali nohy na ramena a prchali pryč z tohoto temného, krví nasáklého místa. Pátrání po pokladu rodu Sedlnických bylo odloženo na neurčito.

Odporná vedra nadále sužovala obyvatele města. Určité osvěžení sliboval až příchod noci. Během dne byl příjemný chládek pouze za širokými zameckými zdmi, ale okna musela být opatřena dřevěnou žaluzií. Odpoledne bylo snesitelně také pod rozlehlými korunami prastarých kaštanů na zámeckém nádvoří. V tyto slunné prázdninové dny mladý hrabě s přáteli zavítal na panský dvůr do Velkých Albrechtic, aby podnikli vyjížďky na koních, ale tato forma zábavy je příliš nenadchla. Na albrechtickém dvoře se potkali s mladým adjunktem, byl sice starší a měl mít více rozumu, ale opak byl pravdou. "Postrašíme na zámku všechny ženské!", úžasný plán byl v okamžiku vymyšlen a pevným stiskem ruky potvrzen. "Večer když padne tma, přijde adjunkt na zámek vybaven prostěradlem a elektrickou svítilnou. V bytě zámeckého správce, s nímž bude vše dojednáno, se převlékne. Strašit může dle vlastního úsudku."

Konečně přišel ten pravý čas na pořádné strašení. Staré kaštany na zámeckém nádvoří pomalu polykala temnota. Pod stromy zůstaly sedět na lavičkách a plátěných lehátkách všechny kamarádky komtesy Marie Magdaleny sestry mladého hraběte, dcera zámeckého správce Luisa a mladá služebna, chtěly si užít příjemného letního večera. Hrabě Jiří Sedlnický s doprovodem si samozřejmě přisedli, aby děvčata neprohlédla, že chystají pořádnou lotrovinu. Z potemnělého zámku vyšla také babička - hraběnka Ida. Pomaličku a důstojně jako opravdová dáma kráčala přes nádvoří, opíraje se o starodávnou hůlku, dvakrát zůstala stát a obdivně pozorovala nebe plné hvězd. Kluci už netrpělivě vyhlíželi kdy konečně adjunkt proklouzne kolem zámecké zdi. Není nač čekat. Obecenstvo je zde a nic netuší. Zadní vchod do správcova bytu byl také otevřen a panty poctivě namazány, aby neprozradily příchod nezvaného hosta. Jenže skvělý plán dostal vážnou trhlinu, to ovšem mladí pánové zatím nemohli tušit. Hraběnka Ida bavila všechny přítomné detektviními příběhy s neuvěřitelnými zápletkami. Babička byla velice vzdělaná a nesmírně sečtělá žena. Napínavé povídání přerušil šramot, který vycházel z bočních dveří na hlavní zámecké schodiště. Šramocení a kvílení sílilo, najednou jako by ze tmy, se na kamenné vstupní schodiště vyloupla zářící postava. Mladý hrabě se tajemně uchychtl a strčil do svého spolužáka, " ten adjunkt je fakt kvalita, ale proč si ten pitomec na sebe navlíkl dvě prostěradla, nebo...." větu nedokončil. Jedna z přítomných slečínek totiž zděšeně vykřikla: "straaašiiiidlooo!" Mrtvolné ticho ovládlo zámecké nádvoří. Tajemná bytost se začala neslyšně pohybovat, pomalu se přibližovala k otevřeným vstupním dveřím do zámku, která v tu chvíli připomínala bezzubá ústa. Nikdo zděšením a hrůzou ani nedýchal. "Bílá paní Běta začala znovu strašit", vypískla mladá služebná a rychle se pokřižovala. Krok za krokem, absolutně tiše stoupala zářící postava po širokém schodišti do druhého patra zámku. Temnou chodbou přízrak pokračoval k obytným místnostem. Bylo vidět jak se vznáší od okna k oknu. Pak duch na malou chvíli zmizel, ale hned se zase ukázal na konci dlouhé chodby, kde měla pokoj služebná, ale poté znovu zmizel. Na všechny přítomné padla hrůza z tohoto zážitku. "Jaké to mohlo být strašidlo? Byla to skutčně Bílá paní Běta? Nebo to byl duch umučeného vězně?" Jedno bylo jasné, přízrak zmizel v komnatě mladé služebné na konci chodby ve druhém patře. Hrabě Jiří tiše pronesl: "proč ten adjunkt straší v pokoji naší služky, kde ho nikdo nevidí. To budeme muset vyšetřit." S definitivním rozhodnutím chvíli váhali, ale pak se statečně vydali hlavním schodištěm k místu kde strašidlo zmizelo z očí. Jen co vstoupili do chodby, celým zámkem prolétlo strašlivé zakvílení, následované pištěním jakoby ze zdí vylézalo tisíce krys. Hrdinové se otočili a s křikem brali schody po dvou. Pádili přes nádvoří a zastavili se až u stájí, kdyby jim v úprku nezabránila vysoká kamená zeď zcela jistě uprchnou až do Opavy. Přítomné dámy v čele se starou paní hraběnkou je s hlasitým lamentováním následovaly. Během chvilky zachvátila nádvoří panika, hrůza, děs a to nebyl strašlivým zážitkům konec. Slabé vzduchem plující světlo se znovu objevilo v oknech zámecké chodby a pomalu proplouvalo kolem obytných pokojů.Všechny ovanul mrtvolný chlad, slečny s hraběnkou Idou se třásly strachem a drkotaly jim zuby. Také chlapcům došlo, že to nemůže být adjunkt to by musel umět levitovat a strašidelně kvílet. Tajemná postava pomalu proplouvala od okna k oknu, pořád stejně rychle. Hrůzostrašný večer se dostával do druhé, ještě strašidelnější fáze. Další mihotavé světlo se objevilo v levém křídle do tmy utopeného zámku. "Tam, podívejte, tam straší jiný duuuch," vykřikla komtesa Marie Magdalena a přitiskla se pevně ke svému bratrovi. Další přízrak to však nebyl. To jen chudák hrabě, který pokojně dřímal ve své pracovně, byl vyrušen křikem z nádvoří. Vyšel se svícnem v ruce na chodbu, aby se podíval co je to dole za poprask. Už chtěl zaklít něco o hloupých ukecaných ženských, když ho neznámá síla donutila otočit hlavu doleva. Bílá postava se nehlučně vznášela ve skleněných vitráží zdobených spojovacích dvěřích.To byl ovšem i pro otrlého vojáka nevysvětlitelný jev. Pan hrabě však neztratil rozvahu. Zjevně ho ani návštěva ze záhrobí nedokázala rozhodit. Klidně otevřel okno a suše křikl na nádvoří: "Chci aby strašení ihned skončilo! Jdu totiž do postele!" s prásknutím okno zase zavřel. Potom učinil obrátku na podpadku svých vysokých jezdeckých bot, vlídně se na přízrak usmál a vykročil přímo proti zářící bytosti. "Bílá paní" se jemně uklonila. Nehlučně začala ustupovat před rázně kráčejícím hrabětem. Téměř u konce dlouhé do tmy ponořené chodby duch změnil směr, zatočil do knihovny a v pravé věži kde byla čítárna, najednou zmizel. Na nádvoří zatím všichni s otevřenými ústy pozorovali neohroženého hraběte jak před ním "Bílá paní" prchá. Hraběnka Ida jen nevěřícně kroutila hlavou: " jakou to podivuhodnou silou disponuje můj syn, že mu i přízrak jde raději z cesty." Jedno bylo jisté: této ani další noci se už onen tajemný "posel ze záhrobí" neobjevil.

Trvalo hodně dlouho než jinak velice výřečné dámy nabraly opět dech a počaly gestikulujíc rozšafně rukama rozebírat neohroženost hraběte Sedlnického. I studenti dostali vážné ponaučení: s tajemnými silami se nemá zahrávat, ani z legrace. Druhý den mladí pánové na bíloveckém náměstí potkali adjunkta, který se jim už z dálky omlouval:" prý si příliš lokl silného piva a usnul." Jelikož jim po včerejšku už řádně otrnulo tak adjunktovi velmi barvitě vylíčili hrůzostrašnou noční příhodu s "Bílou paní" a pak se společně odebrali do zámku plánovat nové lumpárny.

Co v zámku ožívá dnes v noci když se do potemělých oken opírá studený vítr a v komínech se honí meluzína zatím nevíme.


 

(podle povídky Josefa Kerna - Spuk im Schloss, Alte Heimat, volně převyprávěl Eduard Valeš)