Jdi na obsah Jdi na menu
 


Povídání o zámku

Každé město, obec, osada má svou historii. Každodenně k nám promlouvá starými chrámy, kostely, zámky, výstavními měšťanskými domy, radnicí, či zdánlivě obyčejnou dřevěnou chalupou. Ano, to jsou hmotné památky naší bohaté minulosti. Historie však čerpá především z písemných dokumentů, bez níchž nelze ověřit pravost dějinných faktů. Specifickým jazykem vypovýdají o době našich prapředků, o jejich problémech, radostech, strastech, úspěších, prohrách, láskách i obyčejné lidské zlobě, nenávisti a závisti.

Právě tak krásný, starobylý Bílovecký zámek. Písemností dokumentující jeho rozvoj a každodenní život v průběhu minulých staletí se dochovalo do dnešních dnů málo. Podléhál válečným běsům, četným požárům, ale také lidské lhostejnosti, nekulturnosti, barbarství.

Tento článek by měl alespoň trochu přiblížit stavební práce, které na zámku probíhaly v průběhu 18. a 19. století.skenovani0001-a.jpg

Roku 1696 bylo bílovecké panství opět sjednoceno Františkem Vilémem Sedlnickým z Choltic na Polské Ostravě a Bílovci. V témže roce vydává baron Sedlnický urbář bíloveckého panství, ve kterém je také velice stručný popis zámku. „ U tohoto města je panský zámek, s rozličnými velkými i malými pokoji, na všech čtyřech stranách z kamene k pohodlí, nahoře i dole vystavěný, s klembami, sklepy , komorami, vozovnou, pivovarem a sladovnou, palírnou a sýpkou- vše obehnáno silnou zdí pro případ ohrožení.“ Tento stručný popis nás zřetelně informuje o čtyřkřídlé dispozici vlastní zámecké budovy. Zajímavé také je, že opevnění zámku je i nadále- pro případ válečného ohrožení zachováno. Baron František Vilém Sedlnický umírá 21. dubna 1706. Jeho žena Bohunka Alžběta Sedlnická jej o mnoho let přežila. Ujala se velmi energicky na celé čtvrtstoletí správy panství. Avšak 29. dubna 1729 vypukl v Bílovci jeden z největších požárů města. Bylo zničeno 49 domů. Tímto požárem byl také postižen zámek. Obnovy rodinného sídla se ujal Václav Karel Sedlnický z Choltic. Z června roku 1730 je dochován účet za zednického mistra Martina Demela ze Slatiny – ohledně stavebních prací na zámku. V bodě jedna jsou zmiňovány opravy oken v zámecké kapli, ale také v komtantách „staré paní“. Jednalo se o místnosti v patře zámku, které obývala baronka Bohunka Alžběta Sedlnická. Ta o rok později ve věku 84 let na zámku umírá. ( 3.8.1731) Dále jsou zde zmiňovány opravy obou zámecký rondelů.

Dne 31. ledna 1742 je uzavřena smlouva mezi vysoce urozeným baronem Václavem Karlem Sedlnickým a zednickým mistrem Johanesem Dolanským z Ratoboře o provedení konkrétních stavebních pracích na zámku. V této smlouvě jsou také zmínky o vnitřním mobiliáři zámku ( dřevěné táflování, štuková výzdoba, šnekové schodiště, pec na chleba ve velké kuchyni). V bodě tři se projednává odstranění dělící stěny ve velkém sále a nové přezdějí vstupu do jednoho z rondelů. Bod sedm se týka stavby kachlových kamen v bytě zámeckého hejtmana pana Kotulinského z Kotulina. V bodě 12 je probírána konírna kde má být zbudováno stání pro 28 koní. Dále je zmíněna kočárovna kde mají být rozšířeny vrata při té příležitosti má být rozšířena také zámecká brána a opravena málá branka do zámecké zahrady.

Jedním ze stavitelů , kteří zámku vtiskli barokní podobu byl věhlasný krnovský stavitel Georg Friedrich Gans ( 1697 – 1763 ). Ve třicátých až šedesátých letech 18. století jako vynikající a známý stavitel prováděl stavby nejen v Krnově, ale projektoval také stavby patronátních kostelů a jiných vrchostenských objektů na sousedních panstvích. Z význačnějších staveb jim projektovaných můžeme jmenovat: Cvilín – poutní kostel, Těšín – vojenské kasárny, Lichnov- farní kostel, Uhlířský vrch u Bruntálu – mariánský poutní kostel, zámek Bruntál pro velmistra řádu německých rytířů Carla Alexandra Lotrinského. Smlouva mezi baronem Václavem Karlem Sedlnickým a krnovským stavitelem Gansem byla podepsána 2. května 1736 „ der hiesige Schloss bau.“

Z téhož roku pochází účet za sklářského mistra Ruperta Schimetschka. Ten vyrobil pro zámek 8 oken z jemných tabulí z hornorakouské sklářské hutě, „mezery potom kolem dokola zalil dobrým olovem a nakonec dobrým cínem trvale a čistě“. Dne 24. srpna 1736 je kameníkem Johanem Bynckou opraveno šnekové schodiště v obou rondelech.

Další stavební práce na zámku probíhají v roce 1740 jsou provedeny opavským zednickým mistrem Maxmiliánem Czeikou. Kontrakt je uzavřen 10. května 1740 a za panství bílovecké listinu signoval důchodní Johan Georg Hampel. Ve smlouvě se uvádí opravy pěti velkých místností v prvním patře zámku a za tyto práce měl zednický mistr obdržet odměnu ve výši 16 zlatých.

V průběhu 19. století za Karla Josefa Michaela Sedlnického proběhly na zámku dvě zásadnější rekonstrukce. Z 8. března roku 1839 pochází vyúčtování bravantického zednického mistra, kde jsou podchyceny opravy fasády na zámku. Jednalo se hlavně o opravy fasády a omítnutí šrukových říms a okenních šambrán. Hovoří se zde také, že kolem oken v prvním patře by měla přijít nová dekorace.

V roce 1859 je postaven nový skleník v zámecké zahradě. Dne 13. května 1864 byl sepsán rozpočet stavebních prací na stavbu nové ohradní zdí kolem zámecké zahrady.

Další rekonstrukce zámku proběla v roce 1867, omítané plochy činily toho roku 356 metrů čtverčních.


 

Eduard Valeš


 

Použitá literatura:

Bohumír Indra – Krnovští barokní architekti Anderas a Jiří Friedrich Gansové a jejich stavby

Zemský archiv Opava – velkostatek Bílovec