Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pán na bíloveckém zámku vs. knížecí malíř František Prosper de Mus

Po strastech a útrapách dlouhé třicetileté války snažila se šlechta obnovit co nejdříve své zámky a městaské paláce v novém barokním stylu. Usilovala vybavit je vším leskem a pohodlím. Od druhé poloviny 17. století se stalo požadavkem reprezentace předních šlechtických dvorů budování vlastních "kabinetů" s obrazy starších mistrů, ale i soudobých umělců.

karel-eusebius-z-liechtensteinu.jpgKníže Karel Eusebius z Liechtensteinu zaměstnával na svém dvoře malíře Františka Prospera de Mus. Dostával pravidelný plat a deputát od knížete. V účetních dokladech je v té době uváděn jako "náš šlechtický komorník a dvorní malíř." De Mus pracoval jako portrétista a figurální malíř na výzdobě liechtensteinských zámků na Moravě a ve Slezsku. De Mus byl nepochybně také dobrým malířem zvířat, hlavně koní, které maloval na liechtensteinském zámku v Branné (Kolštejn). Dne 18. ledna 1675 mu byla vyplacena poměrně vysoká suma 100 zl za obrazy "skupiny koní."

Prosper František De Mus byl od konce roku 1663 ženatý s Marií Johannou Sedlnitzkou z Choltitz., jednou z dědiček svobodného dvora ve Vikanticích.


 

 

 

 


Nelítostný boj o dědictví


 

Baron Jan Václav Sedlnitzký z Choltitz (otec Václava Zikmunda Sedlnitzkého z Choltitz a na Bílovci) regent liechtensteinských statků, nejvyšší sudí knížetství opavského, pán na Slavkově a Třebovicích se rozhodl roku 1638 po smrti své první manželky, pojmout za choť mladinkou slečínku Zuzanu Františku z šumperského měšťanského rodu Dresserů . Znal ji nepochybně z fraucimoru kněžny liechtensteinové. Z prvního manželství s Kateřinou Cikánkou ze Slupska měl již tři dospělé syny Ladislava Ignáce, Václava Zikmunda (majitel panství a zámku Bílovec) a Karla Maximiliána (panství Linhartovy). Aby nerovným sňatkem neutrpěla čest a dobrá pověst starého šlechtického rodu Sedlnitzkých z Choltitz vyprosil si na císaři Ferdinandu III., povýšení své nastávající do rytířského stavu. Rytířský titul směly užívat také všechny děti vzešlé z tohoto manželství. Svatební smlouvy byly sepsány na Tři krále roku 1639 na zámku Slavkov u Opavy. Aby svou novou rodinu náležitě hmotně zajistil zapsal své ženě na třebovickém statku 600 zl. a každá dcera měla dostávat 1000 zl., synové 2000 zl. Současně přesně určil deputát, který měla jeho žena dostávat z třebovického statku, kdyby zemřel. V roce 1639 koupil od sedláka Kašpara Kristena svobodný dvůr ve Vikanticích na kolštejnském panství (dnes Branná). Baron Jan Václav Sedlnitzký zemřel 10. října 1646 a byl dle svého přání pochován ve vikantickém kostele. Brzy po otcově smrti se rodových statků Sedlnitzkých ujali synové z prvního manželství a ti okamžitě odepřeli mladé maceše vyplácet deputát z třebovického statku. Václav Zikmund Sedlnitký budoucí pán na Bílovci (od roku 1648) uplatnil také nárok na svobodný dvůr ve Vikanticích a na všechen majetek zakoupený jeho otcem. Z manželství Jana Václava Sedlnitzkého se Zuzanou Františkou rozenou Dresserovou vzešly v letech 1639-1646 čtyři dcery. První Anna Marie zemřela již v r.1641. Tři malé dcerky Marie Johanna, Zuzana Františka a Alžbeta Emerencia, žily po otcově smrti na Vikantickém dvoře.

zamek-trebovice.jpgSoudní proces Václava Zikmunda Sedlnitzkého z Choltitz a na Bílovci o otcovský majetek proti maceše Zuzaně Františce roz. Dresserové a proti jejím dcerám se pak táhl téměř dvacet let. Teprve roku 1664 přiřkl konečně kníže Karel Eusebius z Liechtensteinu svobodný dvůr ve Vikanticích dcerám zemřelé Zuzany Františky Sedlnitzké. V roce 1667 vyhrály také spor o šperky zabavené Václavem Zikmundem Sedlnitzkým. Vzácné klenoty měly být rozděleny rovným dílem mezi dcery, poněvadž však některé chyběly nechtěly je přijmout a soudní spor pokračoval. Žalovaly také svého nevlastního bratra o vydání peněžitých dědických podílů a o náhradu za matčin deputát, který jí nebyl po celou dobu života vydáván. Nároky dcer hájil od roku 1664 jejich plnomocník knížecí malíř František Prosper de Mus, manžel nejstarší dcery Marie Johanny Sedlnitzké. (Marie Johanna se narodila 13.7.1640 ve Vikanticích, kde s ní de Mus uzavřel sňatek není známo). Podle matričních zápisů z let 1666-71 žili trvale na svobodném vikantickém dvoře. Zde se jim také narodili 4 děti: Sabina, Marie Františka Alžběta, František Antonín a Karel Josef Ignác. Kmotrem byl vždy hejtman liechtensteinského panství s nímž se de Mus stýkal.

Právní proces, který Prosper František de Mus vedl jménem své manželky a jejich sester byl Václavem Zikmundem Sedlnitzkým pánem na Bílovci záměrně prodlužován, to de Muse značně finančně vyčerpávalo. Proti všem soudním výrokům bílovecký pán okamžitě podával dovolání k apelačnímu soudu. Spisy se záhadně ztrácely a všechny doklady musely být v opisech znovu předkládány a celý proces nebral konce. Všichni synové mezitím zemřeli aníž de Mus dosáhl nějaké peněžité náhrady. Teprve 12. října 1683 apelační soud rozhodl. Dědici Sedlnitzké-Dresserové se museli zavázat, že nepovedou další spory proti Václavu Zikmundovi Sedlnitzkému pánu na Bílovci a přijmou zabavené klenoty (podle vyjádření Sedlnitzkého se některé šperky ztratily) Zuzany Františky Sedlnitzké-Dresserové. Každé z dcer měl vyplatit otcovský podíl 1.500 tolarů slezských. Bílovecký baron se závázal sumu vyplatit do 6 týdnů, ale lhůta nebyla splněna. Teprve hrozící exekuce donutila Václava Zikmunda vyplatit Elisabetě Emerencii Sedlnitzké-Prokeschové v Opavě 1000 tolarů. Zbytek smluvené částky 500 tolarů, nebyl zaplacen a byl znovu soudně vymáhán.

plumlov.jpgZ procesních spisů víme, že Marie Johanna Sedlnitzká, manželka Prospera Františka de Mus zemřela někdy mezi léty 1679-83. Kde zemřela se však nepodařilo zjistit. Brzy po smrti své manželky de Mus prodal vikantický dvůr Liechtensteinům a odstěhoval se s rodinou jinam. Nelze zjistit kdy a kde zemřel. Poslední stopy vedou do Plumlova, kde byl jeho švagr Martin František Schlesinger hejtmanem panství. (manžel Zuzany Františky Sedlnitzké). Pravděpodobně poslední léta jeho života byla velmi špatná a nuzná, když kolštejnský kontribuční výbor r. 1694 vymazal jeho dluh. Spor s bíloveckým Sedlnitzkým ho zcela finančně zruinoval.


 

(C) 2012 Eduard Valeš - kastelán na zámku Bílovec


 

Použitá lit. :


 

Bohumír Indra: Malíř Prosper František de Mus, Severní Morava, vlastivědný sborník

ZAO, Matriky: Slavkov u Opavy, Vikantice, Prostějov