Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie zámku

6. 6. 2010

 

jan-strasser-veduta-bilovce-1788-deta.jpg

 


   Město Bílovec bylo vysazeno s největší pravděpodobností v první čtvrtině 14. století. Leželo na křižovatce obchodních cest a existenci tvrze se strážní funkcí zde můžeme předpokládat již od počátků města. Roku 1383 Beneš z Kravař dal městu právo na odúmrť a odpustil placení poplatků po dobu tří let. Takto získané prostředky měly být využity na výstavbu opevnění. Otázka městského opevnění není zcela vyjasněna, podle uvedených písemných pramenů se počítalo s jeho budováním, ale kdy skutečně došlo k výstavbě hradeb, přesně nevíme. Pramenem se značně spornou vypovídací hodnotou je v tomto případě veduta Bílovce z počátku 19. století, na níž se město jeví jako obklopeno pouze palisádou a branami. Ovšem dochovaly se zbytky městského opevnění, později využité jako ohradní zeď zámku, které lze charakterizovat jako středověké, tedy kamenné, zpevněné masivními opěráky a s otvory po zapuštěném lešení (viz příloha č. 55b).

 

V roce 1464 se ujal panství Mikuláš z Vladěnína a dá se předpokládat, že jen upravoval již existující tvrz. Výstavba nového sídla v tak krátkém čase, co držel panství, je méně pravděpodobná. Jeho potomci pak užívali predikát z Fuštejna. Jan, zemský hejtman knížectví opavského, se psal z Fulštejna a na Bílovci 1512. Jeho bratranec Ojíř z Fulštejna na Bílovci přímo sídlil. Dá se předpokládat, že na tvrzi prováděl některé úpravy.

Někteří autoři soudí, že původně stálo panské sídlo v Bílovci mimo městský půdorys a teprve později bylo včleněno do prostoru uvnitř nově vybudovaných městských hradeb. Při srovnání současné katastrální mapy, nejstarší známé veduty Bílovce a stabilního katastru lze konstatovat, že půdorys zámku zapadá do městských hradeb a spíše se zdá, že byl jejich organickou součástí. Rekonstrukci průběhu městského opevnění v Bílovci provedl K. Kadlčík. (příloha č. 15), z níž je patrné zapojení zámku do městského půdorysu.

dscn3351.jpgZe středověkých částí, které lze pro nedostatek charakteristických výzdobných prvků, těžko přesněji datovat, se dochovala s největší pravděpodobností rozlehlá klenutá prostora v suterénu dnešního severního křídla zámku, dnešní kotelna. Pro její archaický původ svědčí okolnost, že byla celá, včetně klenby, vyzděna z lomového kamene na maltu písčito – vápenitou. Rovněž patky klenby jsou nasazeny poměrně nízko a zdivo dosahuje značné síly. Klenba dnes vykazuje značné deformace, a proto musela být v raném novověku podepřena dvěma masivními pilíři s některými okosenými hranami. Patrně z důvodů statických byly mezi pilíři a stěnami vyklenuty tři pasy. Jižní stěna místnosti vykazuje stopy dodatečných úprav, ale část kamenného středověkého zdiva je tu zachována. Do místnosti vede kamenný půlkruhově završený portál, ovšem bez propracovanější profilace, což znemožňuje bližší datování. Celá místnost je zřejmě ještě pozůstatkem původní tvrze, charakteru obytné věže. Prokazatelně středověké části zámku sotva mohou být starší než z konce 14. století.

Středověké relikty zapojené do stavby bíloveckého zámku ovšem nejsou stejného stáří. Jistě i středověká stavba prošla vývojem, jehož jednotlivé fáze nejsou dnes již pro nedostatek pramenů čitelné, jako nejstarší se ovšem jeví masivní zdivo, jako pozůstatek zřejmě věžovitého útvaru, zapojeného do severního křídla.

Plaček ve svém vyhodnocení stavebního vývoje bíloveckého zámku zámku předpokládá, že na středověký věžovitý útvar se z východu napojuje již renesanční zeď. Při průzkumu bylo ovšem zjištěno provázané kamenné zdivo. Prostory navazující z východu na zřejmě nejstarší věž lze rovněž pokládat za středověké, samozřejmě vyjma kleneb.

Dále je otázkou, zda samotné obvodové zdivo severní nárožní věže lze zařadit ještě ke stavební fázi pozdně gotické či již raně renesanční. Silné zdivo a vřetenové schodiště v síle zdiva by jistě svědčilo pro starší původ. Ovšem obvodové zdivo severní nárožní věže se zdá být mladší než zdivo dřívější věže pravoúhlého půdorysu, která je dnes součástí severního křídla. Budování nárožních věží bylo časté hlavně v pozdním středověku. Okrouhlou nárožní věž má například zámek Linhartovy, který byl v držení příslušníků vladěnínské větve rodů pánů z Fulštejna.

Další relikty ještě středověké části je nutno hledat patrně v severní nárožní věži a jejím okolí. Suterény jsou vyzděny z lomového kamene. V nejnižší úrovni suterénu se nachází prostora přibližně kruhového půdorysu dodatečně klenutá cihelnou kupolí, patrně při barokních úpravách. Chodbička v jižní části končí kamenným zdivem s rovnou lící. Několik poškozených kamenných stupňů je zřejmě pozůstatkem původního schodiště. Další části sklepení se dají předpokládat rovněž pod celým východním křídlem, ale jsou dnes zřejmě zasypány.

1493-zamek-pred-1945.jpgRoku 1543 bylo panství bílovecké prodáno Janu Oderskému z Lidéřova a při intabulaci 1546 do desk zemských bylo poprvé označeno jako zámek.Je zmiňován ”město a zámek Bílovec z dvorem k němu příslušejícím”. Při neustálené terminologii 16. století nemá označení zámek vypovídací hodnotu, nemuselo znamenat aristokratické sídlo, jaké chápeme pod tímto pojmem dnes. Navíc některé fortifikační rysy jsou na bíloveckém zámku dochovány až do současnosti (masivní nárožní věže, zdi). Zásadní význam pro vývoj zámku měl prodej panství Mikuláši Pražmovi z Bílkova v 50. letech 16. století. Pražmové pak věnovali zámku značnou pozornost.prazmove-z-bilkova-stavitele-renesancniho-zamku.jpg

O významu rychle se rozvíjejícího Bílovce v raném novověku svědčí jistě i okolnost, že byl zanesen již v Helwigově mapě Slezska z roku 1561 jako menší město (příloha č. 1).

Bernard Pražma z Bílkova roku 1570 zprostil poddané na jejich žádost povinnosti stráže, kterou byli povinováni konat zřejmě na věži s ochozem. V tomto případě se asi jednalo o věž bíloveckého zámku, přesněji asi upravené tvrze. Stavební úpravy zásadního charakteru realizoval Karel Pražma až v 70. letech 16. století, o čemž vypovídá nápis na kamenné desce na zasazené do dvorního průčelí. Nápis říká, že Tuto budovu dal stavět urozený pán Bernard Pražma z Bílkova... 1576. Není vyloučeno, že kamenné heraldické desky se původně nacházely na dnes zbořeném západním křídle.        Někteří autoři považují Bernarda Pražmu za stavebníka novostavby, ovšem pravděpodobnější jsou pouze zásadní úpravy starší stavby. K Zukalovu tvrzení o novostavbě zámku dnes doklady nejsou.

prazmovske-parohy.jpgDoklad o stavební činnosti na zámku přináší další doklad i Paprocký ve své publikaci Zrcadlo slavného markrabství moravského (viz Excerpta). Dá se předpokládat, že při další stavební fázi v 90. letech 16. století se Bernard Pražma soustředil spíše na doplnění již existujícího zámeckého areálu dalšími budovami, zřejmě hospodářského charakteru.

Zámek tehdy získal dispozici s chodbou obíhající po vnitřní straně dvora a přibližně současné rozdělení místností. Tehdy byly rovněž zaklenuty místnosti suterénu vyjma části severního křídla, do jehož hmoty byla pojata starší tvrz. O zapojení starší části svědčí i fakt, že část severního křídla má rozdílnou úroveň podlah a rovněž v dispozici místností často není dodržován pravý úhel. Podobně deformován je půdorys zámku Hošťálkovy, do jehož stavby byla pojata starší středověká část.

Balkon nesený kamennými krakorci nad dnešním hlavním vstupem do zámku byl zřejmě do průčelí zabudován druhotně, neboť je zapuštěn do obvodového zdiva barokního trojramenného schodiště.

Nevyřešenou patrně zůstane i otázka hlavního vstupu do renesančního zámku. Ze starých katastrálních map je patrné, že vhodnější by byl jistě přístup přes severní křídlo, průjezdem, ale je rovněž možné, že reprezentativní hlavní vstup byl prolomen v dnes neexistujícím čtvrtém západním křídle.

Místnosti polozapuštěného suterénu jsou většinou klenuty valenými klenbami s trojbokými výsečemi. V severní a jižní místnosti jsou okna prolomena mimo osu výseče, což svědčí o dodatečných úpravách oken. dscn1228.jpg

Pozornost si zasluhuje jistě i prostora ve východním křídle se vstupem do druhého suterénu. Její východní část je klenuta valenou klenbou se dvěma dvojicemi výsečí a západní se skládá z jednoho pole hřebínkové klenby se zvednutým jihovýchodním cípem a nově vybudovaného vstupu do dalšího suterénu. Právě dřívější vstup mohl být důvodem pro zvednutí cípu hřebínkové klenby. Střední pilířek mezi okny na východní zdi mohl být vložen v souvislosti s pilířem dnes neexistující klenby přízemí. Zdá se být pravděpodobné, že přízemí bylo dříve zaklenuto.

U některých vstupů z obíhající klenuté chodby se dochovaly portály s renesanční profilací (vstup do místnosti vedle stavebního archivu).

bilovec-zamek-1902.jpgKrátké jižní křídlo obsahuje pouze dvě místnosti a chodbu. Menší místnost s pětibokými výsečemi byla zřejmě překlenuta v baroku a v současnosti je rozpříčkována a upravena jako toalety. Klenbu prostory na konci jižního křídla nesou dva masivní pilíře. Výseče v západní části neleží proti sobě, ani nejsou styčné, některé části jsou tedy výsledkem pozdějších úprav. Stoupající valená klenba ve středním poli ve východní části místnosti napovídá, že se tu snad mohla nacházet kuchyně, čemuž nasvědčuje i situace v nároží a průduchy ve zdi.

Zřejmě současně bylo upravováno sklepení v nižší výškové úrovni pod východním křídlem. O úpravách v pražmovské době svědčí i fragment erbu s dochovanou figurou parohů nad vstupem do nižší úrovně suterénu. Nižší úroveň suterénu pod východním křídlem má zřejmě renesanční zaklenutí valenými klenbami s trojbokými výsečemi nad vstupy. V obvodovém zdivo převažují lomové kameny, místy s cihlenými vysprávkami, klenby byly budovány spíše z cihel. V nejsevernější místnosti byly prováděny patrně barokní úpravy, západní zeď byla upravena novověkou cihlovou přizdívkou, zřejmě v souvislosti s budováním trojramenného schodiště. Poměrně složitým vývojem vznikla místnost přiléhající k jižní nárožní věži. Místnost má valenou klenbu s nadedveřní výsečí, s nízko nasazenou patkou. Okénko v západní stěně vede na točité schodiště mezi jižním a východním křídlem, dá se tedy předpokládat, že schodiště bylo postaveno dříve a že okénko se segmentovým záklenkem je mladší úpravou. Ve zdi věže se nachází v současnosti zazděný otvor s cihlovým záklenkem zazděný recentními cihlami. Dříve zde byl patrně vstup do únikové chodby ze zámku. Valená klenba místnosti pokračuje i v severozápadní části věže, jejíž obvodové zdivo v této části bylo uzavřeno později, z důvodů statických v souvislosti se zaklenutím vyšších pater věže.

Prostřední sklepní místnost se vstupem je klenuta dvěma klenbami o různém rozponu. Vyjma segmentem klenutého schodišťového ramena se zdá být postavená v jedné fázi.

Za Bernarda Pražmy se stavělo ve dvou etapách, další stavební činnosti probíhala na zámku patrně v 90. letech 16. století, o čemž nám referuje Zukal.Odlišit obě pražmovské stavební etapy lze jen stěží. V 90. letech zřejmě rozšiřoval Pražma spíše předzámčí.

Zámek měl typickou renesanční dispozici s chodbou obíhající po vnitřní straně dvora. Pravděpodobně již v této stavební fázi byl postaven na uzavřeném půdorysu, jako čtyřkřídlý s mírně nepravidelným dvorem, jehož dispozice vnikla v důsledku zapojení starší stavby. Je pravděpodobné, že zámek měl již tehdy postaveny obě okrouhlé nárožní věže a že již tehdy měl obě nadzemní podlaží. Lze tak soudit z okolnosti, že zdivo šnekového schodiště z lomových kamenů mezi jižním a východním křídlem sahá až do prostoru podkroví. Jestliže bylo v renesanční fázi vyzděno točité vřetenové schodiště, musela již do této výše sahat již obě křídla po jeho stranách.

Zásadní význam pro poznání dějin bíloveckého zámku má urbář panství z roku 1606, který obsahuje i popis stavby. ”…zámek, s krásnými vznešenými místnostmi na všech čtyřech stranách, z kamene a dobře postaven, … předzámčí, s klenutými i neklenutými jízdárnami, se sypanými podlahami, a to všechno je opatřeno silnými zdmi pro případ nouzové potřeby.

V urbáři najdeme písemný doklad existence čtvrtého křídla zámku, uzavírajícího areál ze západu. Za současného stavu poznání můžeme přibližně určit průběh západního křídla podle profilovaného portálu v jižní zdi koncové suterénní místnosti severního křídla, který je v současnosti mírně zapuštěn pod úroveň terénu. Je možné, že terén nádvoří byl později zvýšen, což by jistě ověřily archeologické sondy. Pro tento předpoklad svědčí i poměrně reprezentativní první úroveň dnešního suterénu s klenutými místnostmi, profilovanými portály a heraldickou výzdobou. Odhalit vnitřní dispozici západního křídla je ovšem úkol pro archeologický průzkum.

Zkoumání poněkud ztěžuje okolnost, že zámek byl z velké části postaven z kamene, alespoň jeho obvodové zdivo, což znejasňuje rozlišení stáří zdiva. Srovnáním zdiva v exteriéru a interiéru jižního křídla bylo zjištěno, že jižní zeď křídla je vyzděna z kombinovaného zdiva. Vnitřní líc je cihlová, zdivo v jihozápadním rohu spáru nemá. U jižní zdi jižního křídla tedy s největší pravděpodobností nejde o pozůstatky středověkého zdiva. Spára je čitelná pouze v navázání jižní nárožní věže a východního křídla. Kamenná zeď jižního křídla byla na spáru přizděna k jižní věži postavené z lomových kamenů. Zesílení zdiva v této části lze nejspíše odůvodnit statickými problémy.

Od roku 1652 se ujal bíloveckého panství Václav Sedlnický z Choltic, který je získal sňatkem. K roku 1682 je pramenech zmínka o konání bohoslužeb v zámecké kapli, situované v přízemí severního křídla východně od průjezdu. Je pravděpodobné, že kaple zde byla již dříve, v renesančním zámku. Kaple podobných dispozic někdy s oratořemi bývaly již součástmi renesančních zámků. Jiným případem byly zámky situované v blízkosti kostelů  se kterými mohly být někdy spojeny krytou chodbou (Karviná, Klimkovice). Archivní prameny dokládající existenci kaplí jsou dochovány většinou až ze 17. – 18. století. Patrové kaple nebyly žádnou vzácností, pro srovnání lez uvést i barokní kapli v zámku v Hošťálkovech. Síla některých jejích obvodových zdí napovídá, že jde ještě o původní středověké zdivo věžovité stavby. Loď s koutovými výsečemi mohla být barokně překlenuta, zatímco oratoř s valenou klenbou členěnou trojbokými výsečemi je zřejmě pozůstatkem renesanční fáze.

katastr-bilovce-1874.jpgI v dalším urbáři bíloveckého panství z roku 1696 je zmiňován zámek s rozličnými velkými i malými pokoji, na všech čtyřech stranách z kamene k pohodlí, nahoře i dole vystavěný, s klenbami, sklepy, komorami,…Tedy zámek měl ještě na konci 17. století všechna čtyři křídla. Nově byla vybudována další hospodářská stavení v předzámčí. Zámek měl i funkci fortifikace, v urbáři je na více místech zmiňováno opevnění – vše obehnáno silnou zdí pro případ ohrožení.

Roku 1729 zachvátil Bílovec požár, který způsobil rovněž rozsáhlé škody na zámku. Tehdejší držitel panství Václav Karel Sedlnický z Choltic sedlnicti-z-choltic-majitele-zamku-do-roku-1945.jpgpodnikl přitom rozsáhlou přestavbu zámku. V této době bylo zbořeno západní křídlo zámku, v severovýchodním rohu bylo postaveno reprezentativní trojramenné schodiště. Pravděpodobný průběh západního křídla lze vystopovat nejen podle portálu v severním křídle, ale i podle slabších zdí severního a jižního křídla v místě dřívějšího navázání dnes zbořeného křídla. Patrně v téže době byl zámek zakryt mansardovou střechou. Úpravy zámku byly dokončovány ještě v letech 1784 – 89.

Charakter fortifikace ovšem setřely hlavně úpravy oken, která byla zřejmě v baroku rozšiřována. Některá okna suterénu byla prolomena nově, o čemž svědčí výseče, nesouvisející se současnými okenními otvory.

Štukatérské práce na zámku prováděl v letech 1767 - 1768 Benedikt Teltschik (1740 - 1820). Václav Karel Sedlnický z Choltic, tehdejší bílovecká vrchnost, dal Teltschika jako svého poddaného vyučit sochařství v Opavě a na oplátku žádal, aby Teltschik pracoval pro něj. Ze štukové výzdoby zámku, která může být Teltschikovým dílem, se do současnosti dochovaly jen profilované římsy pod stropy některých místností přízemí a prvního patra.

Průjezd v severním křídle je zaklenutý stlačenou valenou klenbou s pětibokými výsečemi. Kamenný portál osazený ze severní strany s patkami, stylizovanými hlavicemi a stylizovaným hlavním klenákem pochází zřejmě z konce 18. století. Průjezd lze v severním křídle předpokládat již dříve, výseče mají zjevné hřebínky a nacházejí se nad dveřními otvory, ať už funkčními či nefunkčními. Kamenný profilovaný portál s ušima ve východní stěně průjezdu vede do bývalé kaple, což bylo vedeno zřejmě snahou po snadné přístupnosti kaple z průjezdu. Profilovaný portál je ve výseči umístěn mírně excentricky a tedy lze předpokládat nikoli sekundární zaklenutí průjezdu, ale pouze úpravy spodních částí výsečí. Nad průjezdem leží dřívější oratoř kaple, patrně s renesanční klenbou, která rovněž svědčí pouze pro úpravy průjezdu, nikoli v pro jeho nové zaklenutí.

Patrně v souvislosti s některými stavebními úpravami, snad nové fasády, na průčelí jižního křídla adjustována pamětní deska s erbem Sedlnických z Choltic a s datací 1803.

bilovec-od-j-1913-zamek.jpgCenné informace o podobě zámku pochází z inventáře bíloveckého panství z let 1837 – 44. Vypočítává se zde 78 místností, ovšem uvedeno je pouze přízemí a sklepy. Hlavním záměrem inventáře bylo vyčíslit zabezpečení zámku. Okna byla opatřena mřížemi, odpovídajícími tvarosloví 18. století, z nichž se mnohé zachovaly hlavně v suterénech.

V inventáři jsou uváděny mimo jiné dveře a vrata s vnějšími závěsy, z nichž se na zámku dochoval jen jeden exemplář, vrata uzavírající ze severu průjezd v severním křídle. Přesněji do dnešní doby se už dochovalo jen kování, sekundárně použité na novém dřevě.

Ještě ve 30. letech 19. století inventář uvádí komorové topení z chodby, bez udání, zda ještě fungovalo. V zámku se již uplatnil i progresivnější způsob vytápění kachlovými kamny. Žádný exemplář se ovšem nedochoval. V pokoji přibližně uprostřed severního křídla se dochovaly relikty vytápění nepřímého i topení pomocí kachlových kamen, zřejmě již s přikládáním z vytápěné -místnosti. V západní stěně místnosti je situována topná komora a v jihozápadním rohu čtvrtkulovou konchou klenutá nika pro kachlová kamna.

Zámecký mobiliář, zmiňovaný v inventáři, se nedochoval. Zřejmě vzal za své při požáru v roce 1945.

Koncem 40. let 19. století byl za Karla Josefa Sedlnického zámek opraven. veduta-z-shp-zamku.jpg

V Ullrichově publikaci, byť její jádro tvoří pověsti lze nalézt i informaci týkající se architektury zámku. V jedné pověsti uvádí: „V 70. letech 19. století žil v severním křídle zámku v pokoji u dvorního průčelí baron Karel Sedlnický …“. Jedná se tu zřejmě o západní část severního křídla, přiléhající k průjezdu, která byla tehdy upravena jako šlechtické apartmá (dnes byt správce). Ullrich přináší i jistou informaci o podobě zámeckého parku: „V horní části zahrady, hned vedle vchodu napravo, stály tři altánky … Jeden z nich hned u vchodu se dochoval dodnes.“.

Baron Stanislav Sedlnický z Choltic vlastnil panství v letech 1866 – 1908. Pravděpodobně koncem 19. století proběhly další opravy zámku. Podrobnější dokumentace ovšem chybí.

Skutečnou katastrofu znamenal pro zámek požár 1. 5. 1945, který značně poškodil zámecké interiéry. Tehdy byla zničena šindelem krytá střecha, všechny trámové stropy, okna, dveře, vnitřní omítky a narušeny vnitřní zdi.

Po ničivém požáru v roce 1945 bylo nutné odstranit škody jím způsobené. Ne vždy se tak dělo citlivě a často docházelo k nenapravitelným škodám a snižování historické hodnoty a autenticity objektu.

246-zamek-1945.jpgPo požáru byla budova stažena železobetonovým prstencem, nová mansardová střecha se zděnými vikýři byla postavena v letech 1946 – 47 a následujícího roku pokryta břidlicí. Na půdě byla na přechodnou dobu umístěna obilná sýpka. Nad patrem byl zřízen trámový strop. Nová okna byla dodána roku 1953246-67-bilovec-zamek-1945-b.jpg. wieviel betragen

První patro bylo asanováno, proběhly úpravy příček, otvorů okenních, dveřních, topení, sanitárních zařízení a. Při výstavbě nové kotelny došlo ke snížení úrovně podlah, a tedy bylo zapotřebí podezdít a zajistit základy patřičných zdí.

1495-zamek-1950.jpgV zápise z jednání roku 1954 je uvedeno, že je třeba při přestavbě zachovat dělící příčku v knihovně, přiléhající k nárožní věži a uvolnit v ní dodatečně zazděnou niku. V přednáškovém sále je třeba zachovat a konzervovat pískovcový krb. Dřívější dvouposchoďová kaple byla upravena a v té době se využívala jako archiv. Navržena byla úprava střešních vikýřů. Téhož roku probíhaly i úpravy schodiště a bylo instalováno ústřední topení. Rovněž byla provedena oprava střešní krytiny a stropů.

V roce 1957 byla prováděna instalace ústředního topení, výkopy a úpravy kotelny, úpravy stropů, úpravy klenebních táhel, vybudování hlavního schodiště.

Opravy zřejmě nepokračovaly dostatečným tempem, protože již roku 1958 se v záznamu z jednání na zámku uvádí, že budova není zabezpečena před přístupem nepovolaných a před povětrnostními vlivy.

V roce 1960 pokračovalo provádění vnitřních omítek a podkladních betonů. V budově zámku sídlilo Městské muzeum v Bílovci a od roku 1961 Krajský ústav národního zdraví v Ostravě. Přechodně byl zámek od roku 1961 využit jako sklad obilí.

Roku 1960 byly opraveny omítky, a podkladní betony, osazena táhla, armováno a zabetonováno schodiště. Roku 1961 upravil Krajský zdravotnický sklad vjezd mimo původní bránu bez souhlasu KSPPOP. V roce 1962 byly u objektu zjištěny závady, omítky, vadná krytina a zatékání. Roku 1962 byla provedena generální rekonstrukce objektu. dscn1229.jpg

Okna i dveře byla vyměněny, v prvním patře byly provedeny omítky v pokojích i na chodbě. O výstavbě letního kina se jednalo již od roku 1964.[ Téhož roku bylo povoleno osazení kovových mříží do suterénních oken. Roku 1966 bylo uvedeno, že vstupní schodiště bylo zakryto nakládací rampou a byla plánována jeho oprava.

V roce 1967 se sesula část zámecké zdi na Válové ulici. Roku 1968 se začalo s opravou fasády a zámeckých hradeb. Dále byla plánována generální rekonstrukce, která měla zahrnovat i vyrovnání a plentování zdiva.

Roku 1971 se pokračovalo v úpravách hradby na Zahradní a Valové ulici a v opravě fasády na severní straně zámku. V roce 1972 byla zbořena původní brána. Do původního portálu měla být zasazeny nové kovové dveře. Roku 1973 byl projednán požadavek na zřízení provizorního výtahu.1488-zamecka-brana-1929.jpg

V letech 1965 - 1970 byla provedena oprava fasády, z 80 % byly venkovní i vnitřní omítky nahrazeny novými. Roku 1978 bylo plánováno provedení nákladního výtahuprobíhajícího všemi podlažími, se strojovnou ve sklepě. Roku 1978 bylo plánováno nahrazení břidlicové střešní krytiny měděným plechem. Roku 1980 měly být 4 z pěti erbů na nádvoří zámku nahrazeny kopiemi a originály měly být předány Okresnímu vlastivědnému muzeu v Novém Jičíně.

Ve všech podlažích zámku byla zřízena výtahová šachta, strojovna byla umístěna v půdním prostoru. V prvním podzemním podlaží byla podlaha snížena a opatřena betonovou mazaninou s cementovým potěrem.

V roce 1974 byla prováděna rekonstrukce kotelny a úpravy sopouchů. V roce 1997 byl zámek poškozen povodněmi. Roku 1999 byly odstraněny meziokenní mříže z let 1984 - 85 v přízemí a prvním patře, v přízemí a suterénu byla vyměněna okna. Problém vlhkosti zdiva byl řešen vybudováním větracích kanálků podél stěn a odvod dešťových vod od objektu zajištěn zprovozněním dešťových svodů. V roce 1999 proběhla v suterénu zámku rekonstrukce sociálního zařízení. V souvislosti se zvýšením terénu byla zazděna některá suterénní okna.



Čerpáno z SHP zámku

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář