Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dům purkrabího

IV. VÝVOJ OBJEKTU NA ZÁKLADĚ PÍSEMNÝCH PRAMENŮ


 

Archivní prameny využitelné pro studium stavebních aktivit bíloveckého panství jsou především pro období 18. a 19. století ve velké míře zahrnuty ve fondu Velkostatku Bílovec. Pro poznání stavebního zázemí bíloveckého dominia se nabízí v podstatě dva okruhy archivních pramenů: urbáře a hospodářské účty, které lze rozdělit ještě na účty hlavního, důchodního úřadu a zvláštní účty purkrabího.035-z-brna-patrne-poc.-20.-l.jpg

V případě hlavních účtů důchodního písaře evidujících všechny příjmy a vydání velkostatku se dochovaly pouze uzavřené celoroční čistopisy svázané do sešitů osminkového formátu. Nejsou k dispozici původní týdenní cedule, které zaznamenávaly průběžnou týdenní účetní bilanci velkostatku, jenž důchodní písař na konci týdne vpisoval do register. Ovšem vzhledem ke skutečnosti, že se nedochovaly ani žádné hospodářské instrukce bíloveckého velkostatku, nelze ani nahlédnout do způsobu vedení hospodářských účtů. Je tedy možné, že se týdenní cedule nevedly a účtovalo se přímo do vázaných sešitů.1 Ostatně vedení účetní správy se mnohdy přizpůsobovalo specifickým potřebám daného velkostatku.2

Výdajové položky účtů důchodního úřadu se pro velkostatek Bílovec dochovaly od roku 1736, kdy byly vedeny ve formě osminkových sešitů.3 Pro léta 1736 až 1739 byly tyto výdaje vedeny obvykle pro období tří, maximálně čtyř měsíců. Od roku 1740 se účty důchodního úřadu vyskytují pro příjmovou i výdajovou položku jako „Registra“, a to pro celoroční období.4 Od roku 1785 se ustálila praxe tzv. Protokolu nebo-li hlavní knihy důchodního úřadu fóliového formátu.5 Pro léta 1736 až 1773 se k celoročním soupisům výdajů důchodního úřadu dochoval také rozsáhlý aktový materiál, který obsahuje kvitance, smlouvy s řemeslníky a staviteli, podrobné vyúčtování a soupisy prací provedených na jednotlivých objektech bíloveckého velkostatku. Účetní materiál je balen do osminkových papírových paketů, které jsou označeny jako „Documenta“ k účtu důchodního úřadu pro daný rok. Jednotlivé doklady jsou označeny arabskými číslicemi a jejich počet je uveden na přebalu. Tyto pokladní a účetní doklady poměrně detailně dokumentují stavební aktivity bíloveckého panství od 30. do 80. let 18. století a doplňují někdy strohé zápisy v hospodářských účtech důchodního a purkrabského úřadu.

049-novy-stav.jpgDůchodní registra bíloveckého panství byly členěny do jednotlivých rubrik, které si pro období 30. až 80. let 18. století zachovaly v podstatě stejnou strukturu. Z hlediska studia stavebních aktivit na půdě dominikálu jsou využitelné pouze zápisy ve výdajových rubrikách pro jednotlivé řemeslníky. Platy těmto řemeslníkům předznamenává kapitola výdajů za stavební potřeby (für Bau Nothdurften) a potom již následují mzdy zedníkům, hrnčířům, tesařům, truhlářům, provazníkům, kolářům, sklářům, bednářům, zámečníkům a kovářům. Rubriky se ve sledovaném období neměnily a pouze občas vřadil důchodní písař kapitolu pro zvláštní výdaje, jako roku 1744 nejmenovanému staviteli za přepracování stavebního projektu úprav bíloveckého zámku.6 Ačkoliv jsou zápisy příliš stručné, téměř vždy odkazují ke konkrétnímu objektu, na němž byly prováděny stavební úpravy. Kromě zpráv o stavebních pracích na jednotlivých panských dvorech v Bítově, Bravinném, Výškovicích a rycht v okolních vsích se většina výdajů týká samozřejmě stavebních prací na zámku a jeho hospodářském zázemí v rámci města.

Druhým typem využitelných hospodářských pramenů byly účty purkrabského úřadu, které byly vedeny obdobnou formou jako důchodní registra. První purkrabské účty se dochovaly z roku 1732 a jsou v sešitové formě.7 Podobně jako v případě důchodních účtů i zde byly přibaleny smlouvy, kvitance a pokladní doklady ve zvláštních papírových paketech.8 Účty purkrabského úřadu se však dochovaly značně torzovitě, a to pouze pro léta 1732-1735 a jediný rok 1739. Na rozdíl od důchodních register nejsou však rubriky vedeny jako vydání jednotlivým řemeslníkům, ale jde o rozpis ročních výdajů stavebního materiálu. Pro poznání stavebního vývoje vrchnostenských objektů se jedná o skutečně cenný pramen, který sice neuvádí ceny za provedené práce, ovšem za to poměrně přesně mapuje množství spotřebovaných cihel, vápna, prken či šindele na určeném staveništi. U některého stavebního materiálu se kromě počtu uvádí i druh a typ komodity (cihly na zdění, cihly na dlažbu, hřeby na šindel, hřeby na prkna).

Od roku 1741 se již purkrabské účty objevují ve formě deníku purkrabského úřadu, který se však pro první polovinu 18. století dochoval pouze pro léta 1741, 1743 a 1746. Z druhé poloviny 18. století je deník dostupný pouze pro léta 1765-1769 a rok 1774. Souvislejší řada začíná až rokem 1827 a deník purkrabího je s menšími mezerami dochován do roku 1883. Nutno podotknout, že mezi zápisy v denících z druhé poloviny 18. a 19. století je poměrně zásadní rozdíl. Starší, pozdně barokní zápisy jsou daleko sdílnější a v případě oprav či staveb uvádějí kromě samotného domu i konkrétní místnosti, stavební prvky či konstrukce.

V případě stavebně historického průzkumu bývalého úřednického domu bíloveckého velkostatku jsou hospodářské účty cenné i v jiném ohledu. Mezi pokladními přílohami, smlouvami a řemeslnickými účty se občas objeví i tzv. výplatní tabely, které evidují platy úředníků a zaměstnanců velkostatku.9 Tabely nabízí pohled nejen do majetkového zázemí úřednické vrstvy bílovického panství, ale umožňují sledovat i vývoj titulatury jednotlivých vrchnostenských úředníků.

Druhou poměrně rozsáhlou skupinou hospodářských pramenů využitelných k poznání vrchnostenského stavebního podnikání v Bílovci byly urbáře. Ačkoliv nebylo pravidlem, že by byl v rámci urbářů vždy popisován i dominikál,10 v případě Bílovce je stav panského sídla a přináležejících dvorů, mlýnů, pivovarů a krčem zachycen právě v těchto knihách. Bohužel se jedná o stav z počátku a konce 17. století, který zachycuje bílovecký urbář z roku 1606 a 1696, kdy ještě úřednický dům prokazatelně nestál.11 Urbáře z druhé poloviny 18. století (urbáře z let 1768 a 1771) se již popisu vrchnostenských objektů nevěnovaly.

Doplňkem tradičních urbářů byly i hospodářské inventáře, které byly podrobnějším rozvedením údajů, které se v urbářích vztahovaly k vrchnostenským sídlům a hospodářským objektům.12 Pro panství Bílovec se inventáře dochovaly pro léta 1837-1840, 1843-1845 a mají zásadní význam pro poznání stavebního vývoje úřednického domu velkostatku v první polovině 19. století.13 Kromě obydlí úřední správy panství evidovaly inventáře interiéry jednotlivých vrchnostenských podniků od pivovaru přes vinopalnu, zámecký vinný šenk, bílovecký panský dvůr až po bítovský panský dvůr či hájovnu v Lubojatech a Hrabství. Inventáře popisují pouze způsoby provedení dřevěných výplní oken a dveří včetně typů zámků. Důležité však je, že si inventáře všímaly počtu místností a tak lze rekonstruovat stav interiéru úřednického domu v první polovině 19. století. V případě správní kanceláře je zachován i popis vnitřního mobiliáře pokoje a soupis knih, což umožňuje nahlédnout do hmotného zázemí a každodenního života vrchnostenských úředníků v polovině 19. století.

040-od-jv-1940.jpgV stavebně historickém průzkumu bíloveckého zámku Antonín Grůza mylně interpretoval úřednické kanceláře a obydlí úřední správy velkostatku jako součást vnitřních zámeckých prostor.14 Termín „Beamtens Wohnung“ však v polovině 19. století označoval již samostatně stojící dům, který s interiérem zámku nijak nesouvisel. Termín „V zámku“ uvádějící celou rubriku si nelze vykládat tak, že všechny popisované prostory se nacházely skutečně v zámeckém interiéru, ale jednalo se o označení vrchnostenských objektů náležejících k zámeckému komplexu. Ve stejné rubrice je totiž uveden i pivovar, vinopalna, vinný šenk či sýpka. Především však inventář prokazatelně neeviduje žádné vnitřní zámecké prostory obývané tehdejšími majiteli zámku a je nutné jej chápat pouze jako hospodářský inventář rozsáhlého předzámčí.

V parcelním protokolu Josefského slezského katastru pro město Bílovec je uvedena pod číslem 119 panská budova pro úředníky (Herrschaftliches Gebäude für die Beamte), která se rozkládala hned vedle zámku.15 Kolem roku 1787 již budova stála a sloužila pro potřeby úřední správy bíloveckého velkostatku, a to na katastru města Bílovec. O necelé půl století později, roku 1836 byla již budova úřední správy společně se zámeckým komplexem zapsána na katastru obce Velkých Albrechtic.16 Tato skutečnost vyplývá i z dochovaných katastrálních map obce Velké Albrechtice z roku 1836 a 1874, kde jsou zámek a jeho hospodářské zázemí vedeny pod číslem 1. Budova vlastního zámku je označena číslem 1/1 a úřednický dům je rozdělen na čísla 1/2 a 1/3. Objekt vrátného při hlavní bráně zámku dostal číslo 1/4. Zahrnutí úřednického domu pod společné číslo popisné potvrzuje, že byl objekt vnímán jako součást zámeckého areálu.

Dům č.p. 691 je v pramenech veden jako obydlí pro úředníky již od 60. let 18. století, ale v podstatě na základě dobového jazyka nelze určit žádný oficiální termín. Používání názvů pro daný objekt bylo v průběhu 18. a 19. století značně variabilní. V purkrabských denících z období stavby domu se vyskytuje termín „Oberbeamtens Quartier“ (1767), ovšem již o dva roky později, roku 1769 jej do účtů zanesli jako „Officier Wohnung“.17 Ve výše zmíněném parcelním protokolu města Bílovec z roku 1787 je dům veden jako panská budova pro úředníky a v hospodářských inventářích z poloviny 19. století jednoduše jako úřednický dům (Beamtens Wohnung). 18 Označení domu se v průběhu druhé poloviny 18. a 19. století pravděpodobně měnilo v návaznosti na změny v struktuře úřední správy bíloveckého velkostatku. Objasnění významu a funkce budovy z širšího společenského hlediska, tedy nutně předpokládá alespoň základní pohled na každodenní povinnosti vrchnostenských úředníků bíloveckého velkostatku a proměny jejich titulatur.

Pro období kolem první poloviny 18. století představují nejpodrobnější pramen výplatní tabely, které zohledňují nejen přední úředníky panství, ale i sládky, hajné a šafáře z jednotlivých dvorů panství. Soupisy vrchnostenských úředníků a čeledi uvádí sice celoroční platy všech zaměstnanců velkostatku od purkrabího až po čeleď na panských dvorech, ovšem neupřesňuje jména jednotlivých úředníků. Na rozdíl od výplatních listin dochovaných pro sousední fulnecké panství tak byly bílovecké listy daleko stručnější.19 Jistým doplněním mohou být v tomto směru i hospodářské účty, kde se v některých rubrikách vyskytují právě výdaje na opravy prostor užívaných úřední správou. Navíc byly účty na konci podepsány důchodním nebo purkrabím.

Termíny dům vrchního úředníka a obydlí „oficíra“, které označují objekt dnešního muzea v purkrabských účtech z let 1767-1769, připisují využívání prostor vrchnímu úředníkovi, čili hejtmanovi panství a purkrabímu s důchodním písařem. Podle Hlohovsko-frýdecko-ratibořské hospodářské instrukce hraběte Jiřího z Oppersdorfu z roku 1646 byl úředníkem míněn hejtman a termín „Officier“ označoval purkrabího, důchodního a někdy i obročního.20 Zápis v josefském katastru hovoří jen o panském domě pro úředníky a nadpis rubriky v hospodářských instrukcích z poloviny 19. století se zmiňuje pouze o obydlí úředníků bez bližšího určení. Konkrétnější informace nabízí až rozpis jednotlivých pokojů v inventáři, kde byla zahrnuta úřednická kancelář (Amtskanzeley), kancelář důchodního a kontribučního úřadu (Rent und Steüeramts Kanzeley) a samostatná pisárna (Schreiber Zimmer).21 V tabelách pro první polovinu 18. století se však hejtman nevyskytuje a mzdy byly mezi lety 1746-1747 vypláceny pouze důchodnímu (Rentmeister), hospodářskému písaři (Wirtschaftschreiber) a až roku 1749 se v těchto soupisech objevil purkrabí. Skutečnost, že se ve výplatních tabelách z konce 40. let 18. století nenachází vrchní úředník čili hejtman, může mít několik příčin. Některá menší dominia totiž úřady hejtmanů nezřizovaly a veškerou soudní i hospodářskou pravomoc převáděly přímo na osobu purkrabího.22 Navíc došlo právě roku 1749 k státem nařízené regulaci titulatury vrchních úředníků patrimoniální správy, kteří nesměli být od této doby nazývání hejtmany, ale jednoduše vrchními úředníky (Oberamtmann) nebo úředníky či správci (Amtmann, Amtsverweser).23

Ve výplatních soupisech z let 1746-1749 se sice funkce hejtmana bíloveckého panství již nevyskytuje, ovšem v některých hospodářských účtech před tímto datem lze jeho podpis nalézt. Bílovecký hejtman podepisoval za panství především všechny smlouvy se zednickými mistry a stavební výdaje v purkrabských účtech po roce 1729, kdy Sedlničtí z Choltic sanovali důsledky ničivého požáru. Od roku 1732 podepisoval registry stavebního a purkrabského úřadu hejtman panství Johann Ferdinand Klippe.24 Nenacházíme jej však na většině zásadních smluv k opravám požárem zasaženého zámku a vrchnostenských domů ve městě. Hejtman v těchto letech nepodepisoval ani smlouvu se zednickým mistrem Martinem Demlem ze Slatiny z června 1730 ohledně oprav zámecké kaple a rondelu na bíloveckém zámku, kterou potvrdil sám Karel Václav Sedlnický z Choltic. Za vrchnost nepodepisoval ani rozsáhlý kontrakt se zednickým mistrem Johannem Dolanským z Ratiboře, kterým byl dohodnut rozsah přestavby bíloveckého zámku a stavba panského hostince při kapli Navštívení Panny Marie na Horním předměstí.25 Postava hejtmana v pramenech znovu vystupuje 15. října roku 1731, kdy byly vyplaceny peníze bíloveckým hejtmanem panem Kotulínským z Kotulína a v kvitanci z 11. listopadu téhož roku se hovoří o panu hejtmanovi z bíloveckého zámku. Tyto zmínky dokládají, že tou dobou měl vrchní úředník své sídlo stále v zámecké budově.

Purkrabské deníky mezi lety 1765-1769 konfirmoval Carl Johann Nosek, který se označoval titulem vrchní úředník a účetní (Oberamter und Rechnungsführer). Vzhledem k faktu, že po roce 1749 termín hejtman z úředních listin zcela vymizel, je nutné od tohoto roku pokládat za předního úředníka bíloveckého dominia Carla Johanna Noska, vrchního úředníka a účetního. Otázkou ovšem je, jaký vztah byl mezi vrchním úředníkem a důchodním písařem nebo jednoduše důchodním, kterým byl v letech 1740-1745 Johann Georg Hampl, jenž byl pro léta 1735-1736 i ve funkci purkrabího.26 Pro 60. léta 18. století nelze z hospodářských účtů a listin velkostatku zjistit konkrétní jméno důchodního písaře. Ve výplatních tabelách z let 1746-1749 není totiž uveden vrchní úředník, ale pouze důchodní, purkrabí a pro léta 1746 a 1747 tzv. hospodářský písař (Wirtschaftsschreiber). Přičemž důchodní je veden na prvním místě a je mu přiznán plat ve výši 80 zl. Záměna a přesunutí povinností bývalého hejtmana na důchodního písaře je však nepravděpodobná. Vrchní úředník Carl Johann Nosek podepisoval ještě 18. července 1771 pod titulem „Oberbeamter“ výdaje za pohřební kondukt zesnulého Franze Wilhelma Sedlnického.27

Lze tedy předpokládat, že v době stavby domu pro vrchnostenskou správu v 60. letech 18. století existovalo pro bílovecké dominium poměrně obvyklé složení panské kanceláře skládající se z vrchního úředníka (Oberbeamter), důchodního (Rentmeister), purkrabího (Burggraf) a kontribučního písaře. Dům označovaný v hospodářských účtech z 60. let 18. století jako „nový dům pro oficíry“ a později jako dům pro vrchního úředníka chápali současníci jako panskou kancelář pro výše zmíněné úředníky a písaře. Ke konkrétním proměnám úřadu v polovině 19. století bude přihlédnuto později při rozboru interiéru budovy na základě hospodářských inventářů z let 1838-1845.

První byť kusé zprávy o pobytu bíloveckých vrchnostenských úředníků se nachází již v hospodářských účtech první poloviny 18. století. Ve výdajových registrech purkrabského úřadu z roku 1734 se dochoval zápis z 27. dubna za vydání vápna na vybílení obydlí purkrabího a 11. června za opravu pece tamtéž.28 30. září roku 1749 se ve vyúčtování kovářského mistra Valentina Augustina nacházely i čtyři kusy železných plátů k peci v světnici purkrabího.29 V důchodních registrech z roku 1751 je zaznamenán výdaj místnímu skláři za osazení devíti nových okenních skel.30 Kromě purkrabího se v účtech objevují i výdaje za stavební úpravy obydlí důchodního písaře. Bílovecký kovářský mistr Paul Peschl pořizoval 4. dubna 1747 kování k lavicím „v pokoji důchodního.31 Z téhož roku se dochoval i účet hrnčířského mistra „za kachle ke kamnům u pana důchodního.32 Vzhledem ke skutečnosti, že se stavba domu pro panskou kancelář v účtech označovala jako „nový dům“, můžeme vyloučit, že by na místě dnešní budovy muzea stála v první polovině 18. století samostatná budova pro úřední správu. Navíc se v účtech z 30. a 40. let 18. století hovoří o pokojích (Cammer, Zimmer) purkrabího a důchodního a je tedy pravděpodobné, že v tomto období sídlila vrchnostenská správa v bíloveckém zámku.

Přesto všechno se v hospodářských účtech z první poloviny 18. století vyskytují označení budov, které vyvolávají dojem samostatně stojícího domu pro správní účely. Horečná stavební aktivita, kterou lze sledovat po velkém požáru města roku 1729, probíhala po celé období 30. a 40. let 18. století. Kromě obnovy pohořelých měšťanských domů se stavební podnikání v tomto období projevilo především v rozsáhlé obnově vrchnostenských objektů. Kromě oprav snadno lokalizovatelných budov jako byl panský pivovar, stavba nového panského hostince v Horním předměstí (vedle kaple Navštívení Panny Marie)33, stavební úpravy a přestavba zámku se ve stavebních účtech vyskytuje i nový vrchnostenský dům (neü herrschaftliche Hauß). Z června roku 1732 se dochovalo vyúčtování truhlářského mistra za zhotovení šesti zárubní do nového vrchnostenského domu.34 2. června téhož roku vydal bílovecký purkrabí prkna k zhotovení dvou nových oken v nové budově a rok nato, v dubnu 1733 šindel k pokrytí stájí tamtéž.35 Ve stejném roce byla ve dvou pokojích nové budovy pokládána dřevěná prkenná podlaha.

O trochu více jasno vnáší do záležitosti kolem stavby nového vrchnostenského domu či nové budovy až hospodářské účty z roku 1736. V červnu toho roku dodal sklářský mistr Rupert Šimeček osm oken z jemných tabulí z hornorakouské linecké sklářské hutě, které byly osazeny na dolní nové budově.36 V dochované smlouvě se zednickým tovaryšem Václavem Lazeckým z Bítova se sjednávaly podmínky pro stavební úpravy nižšího nového obydlí ve vnitřním zámku.37 Rozřešení snad nabízí vyúčtování za zámečnické práce Frantze Antona Schönera z 30. června 1736, které bylo vystaveno za mříž v dolejší nové zámecké budově a sice v takzvaném starém rondelu.38 Stavební úpravy nového domu, nové budovy či nižšího nového obydlí mezi lety 1732-1736 tak s největší pravděpodobností souvisely s barokní přestavbou zámku, kdy bylo strženo západní křídlo objektu.39 Vedení stavebních prací na zdejší zámecké stavbě svěřil Václav Karel Sedlnický z Choltic krnovskému staviteli a zednickému mistru Friedrichu Ganßovi.40

Nezávisle na těchto úpravách zámku se ve stavebních účtech 30. a 40. let vyskytují i opravy vrchnostenského domu, který se striktně označuje jako dům ve městě. Podle purkrabských účtů se v květnu roku 1734 opravovala šindelová střecha panského domu ve městě a v dubnu 1739 vydal bílovecký purkrabí další šindel k vylepšení střechy na panském domě ve městě.41 V nezměněné variantě se termín panský dům vyskytuje i v hospodářských účtech z druhé poloviny 18. století. Roku 1753 byly vyplaceny peníze tesařům za položení podlahy v malé světnici panského domu.42 Roku 1785 jsou v protokolu hlavního důchodního úřadu zaneseny opravy kachlových kamen v panském domě a téhož roku tam osazoval sklářský mistr z Andreas Klek z Velkých Albrechtic nové okenní tabule.43 Vzhledem ke skutečnosti, že byla úřednická budova č.p. 691 bíloveckými měšťany i úřední správou chápána jako součást zámeckého areálu (viz hospodářské inventáře 1838-1845, mapové podklady 1836, 1874) jednalo se v případě panského domu ve městě o zcela jiný objekt. V úvahu přichází snad pouze tzv. Urbanův dům, který se nacházel ve městě. Dům známý také jako „Urbanův panský dům“ (Urbisches herrschaftliches Hauß) prodal roku 1651 měšťan Urban Vetter Zikmundovi Sedlnickému. Dům byl vyjmut z obecního registru a zproštěn všech komunálních břemen.44 Původní měšťanský tzv. Urbanův dům byl roku 1730 veden v soupise šenkovních domů ve městě.45 Sedlničtí z Choltic pronajímali dům koncem 17. století a v průběhu 18. století židům.46

Vzhledem k výše uvedenému rozboru sporných pojmů lze přijmout tvrzení, že úřednický dům se v době stavby od 60. let 18. století označoval termíny nový „oficírský dům“ (Officierwohnung) nebo nový „dům vrchního úředníka“ (Oberbeamtens Quartier). První písemné doklady o stavbě objektu pochází z purkrabských deníků, které se v druhé polovině 18. století dochovaly pro léta 1765 a 1767-1769. V červnu 1767 vydal purkrabský úřad 50 měřic vápna k vyzdění nově stavěného kvartýru pro vrchního úředníka. Ve stejném měsíci putovalo na stavbu 8 600 zdících cihel (Mauerziegel) k založení osmi oken, dvou dveří a k základům schodiště ve sklepě.47 V srpnu téhož roku vydalo panství 9900 cihel k zbudování druhého patra v tomto domě. V září potom spotřebovali pro stavbu horního patra dalších 9 425 cihel. V říjnu se i dále stavělo druhé patro, ale i hlavní schodiště a vnější přední štít domu, za což úhrnem vydal purkrabský úřad 18 000 cihel. Nakonec byla v listopadu sklenuta v druhém patře kuchyň a komůrka (gewölblin) a vyvedeny oba komíny až pod střechu.48 V říjnu roku 1767 jsou podchyceny i prkna k výrobě ramenátů pro sklepní klenby a k výrobě schodišťových stupňů na hlavním schodišti.49 Téhož roku v listopadu se zpracovávaly i dřevěné trubky ke svodu dešťově vody ze střešních rýn.50 Zajímavé údaje pro stavební vývoj domu skrývá rubrika pro vydání hřebů. Kromě konstrukce klenebních ramenátů, osazení dřevěných trubek ze střešních dešťových rýn se v září roku 1767 vydaly hřeby také k rozličným potřebám při vysazení krovu k nově stavěnému kvartýru vrchního úředníka.51 Hřeby byly toho měsíce spotřebovány také k zalaťování a pokrytí tzv. vlašského krovu (Dahin den welschen Dachstuhl ein zulatten und einzudeken). Zápisy v purkrabském deníku potvrzují, že k roku 1767 již úřednická budova stála v rozsahu dvou nadzemních podlaží. Téhož roku byl na budovu vynesen i krov a v říjnu byla střecha nově postaveného kvartýru pro vrchního úředníka pokryta šindelem.52

043-asi-50-l.jpgVe stavebních pracích se pokračovalo i následujícího roku 1768, ovšem pouze sporadicky. V květnu vydala správa panství osm měřic vápna na omítku pro přední štít a k vyvedení dvou komínů. Truhlářům bylo zaplaceno za nové dveře do sklepa. Jinak se věnovali Sedlničtí z Choltic především stavbě nové vinopalny, která si toho roku vyžádala většinu času i financí. Živější stavební činnost zaznamenávají purkrabské deníky až pro rok 1769, kdy se pozornost soustředila právě na stavbu úřednického domu. Již v dubnu vydalo purkrabství 1800 cihel k vyložení hlavní korunní římsy.53 V květnu byla vyzděna příčná zeď vedle klenuté komory v horním patře a současně byla v komoře položena cihelná dlažba. Nakonec bylo v květnu vydáno 800 cihel na stavbu pece na chléb a dvoupatrových kamen.54 V březnu vydal purkrabí čtyři měřice vápna na vybílení spodní světnice a v dubnu se nahazovala omítka na hlavní fasádě včetně štuku na korunní římse.55 Během května a června plně zaomítali druhé patro a dokončili korunní římsu.

V únoru putovaly prkna na položení záklopových stropů ve vyšším a nižším patře a zároveň pro stavbu schodiště na spodní sýpku.56 V dubnu roku 1767 pokládali prkennou podlahu v obou pokojích v přízemí a ve stejném měsíci dali osadit hlavní dřevěná vrata do brány z dnešní Zámecké ulice. V červnu dodali truhlářům prkna pro troje dveře v horním patře a současně tam nechali osadit tzv. prozatímní venkovní okenice (interims-fenster-laden).57

Purkrabské deníky jsou poměrně spolehlivým pramenem, který detailně zachytil počátky stavby úřednické domu v 60. letech 18. století. Nejsou však dochovány pro zbytek druhé poloviny 18. století a pro tuto dobu ztrácíme přehled o stavebních úpravách domu. Pro toto období lze využít Protokol, hlavní knihu důchodního úřadu dochovanou však pouze pro léta 1785 a 1793, která navíc z hlediska stavebních výdajů nedosahuje popisné podrobnosti jako deníky purkrabího. V květnu roku 1785 byla v domě vrchního úředníka opravena požární zeď, na niž po dobu tří dnů pracoval Mathes Seidler.58 O osm let později roku 1793 položili tesaři podlahu v pokoji důchodního.59 Mezi 8. a 15. srpnem roku 1801 bylo prolomeno okno v předním pokoji důchodního písaře a jedno okno prorazili také v horní předsíni. Současně byla světnice důchodního vybílena.60

Purkrabské deníky dochované pro 19. století nedosahují popisnosti svých pozdně barokních předchůdců z druhé poloviny 18. století a mají spíše statistickou povahu. Jednotlivé rubriky připomínají formuláře, které poměrně precizně rozlišují typ a množství vydaného materiálu. Potom se dosazovalo pouze místo stavby bez bližšího popisu stavebních úprav. Zprávy o stavebních aktivitách na podkladě tohoto pramene jsou mnohdy značně kusé: v dubnu roku 1826 vydal purkrabí 10 měřic vápna pro pokoj správce a v květnu tam připsali dalších 60 měřic.61 6. května roku 1844 vydali 300 zdících cihel na přesazení pece na chleba u pana správce.62 13. června 1846 se hovoří o 1300 zdících cihlách pro zahradní domek pana správce a 7. listopadu téhož roku 2 měřice vápna, 100 zdících a 200 dlažebních cihel pro chlév u pana správce.63 1. února roku 1850 asi jen spravovali podlahu v panské kanceláři, protože jsou zaznamenány pouze vydání za hřeby.64

V parcelním protokolu Velkých Albrechtic z roku 1836 je pod číslem 1 zapsán zámek i s hospodářskými budovami.65 Na katastrální mapě Velkých Albrechtic z téhož roku je zachycen zámek s přilehlým areálem a budova správní kanceláře panství má v souladu se zámkem přiděleno číslo 1. Pro polovinu 19. století jsou dochovány hospodářské inventáře panství, které informují o stavu úřednického domu pro léta 1838-1845. Vzhledem k výpisu místností si lze udělat představu o celkovém rozvržení interiéru. Inventáře bohužel nejsou seznamem mobiliáře jednotlivých světnic a všímají si pouze způsobu zabezpečení dveří a oken. Detailnější popis vnitřního vybavení nabízí jen v případě vrchnostenské kanceláře a komory purkrabího.

Popis budovy vrchnostenské správy je uveden hned na prvních listech inventáře a zápisy se mezi sebou v jednotlivých letech neliší (1838-1845). Do předsíně obydlí úředníka vedly vstupní dveře ze dvora do chodby, přepažené dvěma pásovými závěsy. Byly opatřeny zámkem na klíč, noční zástrčkou, dveřním knoflíkem a na zadní straně řetězem a vrátkem.66 V předsíni k obytným světnicím byly jednoduché dveře se závěsy a háky opatřené krytým zámkem na klíč. Nad dveřmi visel mosazný zvonek.67první obytné světnici byly dvoukřídlé dveře se čtyřmi háky a čtyřmi závěsy, dvěma knoflíky opatřené krytým zámkem na klíč a dvěma zástrčkami. V místnosti bylo čtyř křídlé okno se závěsnými háky, čtyřmi knoflíky, obrtlíkem, dvěma zástrčkami a kováním. Další dvojité čtyř křídlé okno zajištěné železnou okenní mříží.68druhé obytné světnici byly osazeny zimní okna s železným kováním. Ve stěně byl zabudovaný šatník osazený dvoukřídlými dvířky s nastavenými závěsy, opatřené krytým zámkem na klíč. V místnosti stály hnědé glazované kachlové kamna na dřevěném nástavci a komorové topení z chodby zajištěné dřevěnými dvířky se závěsy.69třetí obytné místnosti bylo čtyř křídlé okno s kováním a šesti obrtlíky, zimní okenice a okenní otvory zajištěny kovovou mříží. Ve světnici stály žluté glazované kachlové kamna.70

V přízemí v předním traktu domu se nacházela také kuchyně do níž vedly jednoduché dveře s dvěma háky a zjištěné petlicí. V těchto dveřích byl nadsvětlík s dvěma háky, dvěma závěsy a obrtlíkem. V místnosti bylo osazeno čtyř křídlé okno se zavěšenými háky, čtyřmi obrtlíky a knoflíkem. Okno zajišťovala kovová mříž. Z kuchyně bylo prolomeno okno do třetí obytné světnice. Kuchyně byla také vybavena železným sporákem s příslušnými dvěmi železnými rourami opatřeným železnými dvířky. Sporák byl propojen s topením v kanceláři a třetí obytné světnici potřebnými kouřovody. Kromě sporáku zde byla pec na chleba s železnými dvířky a nouzové topeniště (Notherd). Do čeledníku (Gesindzimmer) vedly jednoduché dveře s dvěma háky a petlicí. V okenním otvoru byly osazeny čtyř křídlé okenice se závěsy a háky s jedním okenním knoflíkem a čtyřmi obrtlíky. Zimní okna s kováním a vnější železnou mříží. V pokoji stála hnědá glazovaná kachlová kamna s hliněnou rourou (Braun glasierten Ofen mit tönerne Röhre) a plechové dvířka u topení. Do spižírny (Speisegewölb) vedly prkenné dveře se závěsy a háky zajištěné krytým zámkem na klíč s řetězem a vrátkem. V místnosti bylo prolomeno pouze jeden okenní otvor opatřený dvoukřídlými okenicemi se závěsy a dvěma obrtlíky. Okno bylo zajištěno kovovou mříží a ve spižírně byla také studna. Ve sklepě inventáře evidovaly dřevěné regály na uskladnění ovoce (höltzerne Stellage zum Obst aufsetzen). V této části budovy se nacházel i dřevník (Holzlage) s jednoduchými vstupními dveřmi a přilehlý dvorek (Höfchen) byl potom až při severním, dnes neexistujícím křídle domu.

Hospodářské inventáře zachytily také úřednické prostory v druhém patře domu, které patřily ke klíčovým prostorám budovy. Vzhledem k tomu, že se dochoval stručný popis mobiliáře místností, soupis knih a dokonce i registraturní skříně s vrchnostenským archivem, nabízí tyto inventáře alespoň letmý pohled na každodenní chod panské kanceláře. Úřední kanceláří (Amtskanzley) byla míněna místnost, kde úřadoval bývalý hejtman panství nebo-li správce, vrchní úředník. Do kanceláře vedly dvojité dvoukřídlé dveře opatřené i noční petlicí. V místnosti byly i jednoduché perlově modré dveře se závěsy, krytým zámkem na klíč, noční zástrčkou a dveřním knoflíkem. Čtyř křídlé okno bylo opatřeno kováním, dvěma obrtlíky a čtyřmi okenními knoflíky. Nechyběly zde ani zimní okna a kovová mříž. V místnosti stály černé kachlové glazované kamna a prostor pro úředníky a příchozí oddělovalo dřevěné zábradlí. Do kanceláře důchodního a kontribučního (Rent und Steüeramts Kanzley) se vcházelo rovněž dvěřmi se závěsy a háky. Podobně jako v hlavní kanceláři i zde bylo jedno čtyřkřídlé okno, zimní okenice a kovová mříž. Do místnosti pro písaře (Schreibzimmer) již vedly jednoduché dveře s krytým zámkem na klíč. V místnosti byly kovové dveře ke schodům na půdu opatřené zámkem na klíč a řetězem. V místnosti se nacházela i klenutá komora.

Rubrika kancelářské rekvizity (An Kanzley Requisiten) zahrnuje popis vybavení kanceláře a podtrhuje tak význam těchto místností v komplexu celé budovy. V místnosti se nacházela registraturní skříň natřená perlově modrým nátěrem, s heraldickými rodovými znaky v nástavci. Skříň byla z obou stran opatřena vždy pěti uzamykatelnými policemi.71 Gruntovní knihy byly uloženy ve skříni s dvoukřídlými dvířky opatřenými zámkem. V pokoji stála druhá registraturní skříň opět s perlově modrým nátěrem vybavená deseti uzamykatelnými policemi se zámkem na dva klíče. Dále zde byla skříň na knihy s jednoduchými dvířky na zámek. Další registraturní skříň s pěti uzamykatelnými policemi na jeden klíč byla určena pro účetní knihy. V místnosti stál stůj z lipového dřeva s kamennou deskou opatřený jednou zásuvkou na klíč. Jedno dubové křeslo potažené kůží, jedna prostá dřevěná židle.72 Kromě nábytku evidovaly hospodářské inventáře i předměty denní kancelářské potřeby jako úřední pečeť, kovový sáh (Eiserne Klafter), kovový loket (Eiserne Elle), měřičský řětěz na deset sáhů (Meßkette auf 10 Klater), dřevěná vojenská míra (Hölzernes MillithärMaß), lesní značky (Waldzeichen), mosazné a černé dřevěné svícny, krucifix pro přijetí slibu, mosazné nástěnné hodiny s železným závažím, skleněné kalamáře a dřevěný kalamář, značka na ovce k počítání opatřena erbem, dubová důchodní pokladna s železným pobitím, železným uchem, zámkem a klíčem. Sirotčí pokladna s jednoduchým zámkem a klíčem. V některé z kanceláří stála ještě almara na spisy s dvoukřídlými dveřmi, zámkem na petlici a archivní almara s pěti přihrádkami opatřená dvířky se závěsy.

Samostatná rubrika je vyhrazeny i soupisu knih, který obsahuje jak tisky většinou právního charakteru, tak i rukopisné svazky. Z tisků měl úředník po ruce patnácti svazkovou sbírku zákonů císaře Františka I., dvanácti svazkovou sbírku soudního zákonodárství, občanský zákoník, knihu trestního práva, celní a státní monopolní řád. Z rukopisů knihu pohledávek sirotčího úřadu vedenou od roku 1836, dlužní knihu sirotčí nebo kontribuční knihu pohledávek.

Vzhledem k rozvržení a pojmenování jednotlivých místností můžeme shrnout, že v polovině 19. století obývali vrchnostenskou kancelář kromě vrchního úředníka také důchodní a kontribuční písař. Podle uchovávaných rukopisů je zřejmé, že se zde prováděla i sirotčí agenda. Zvláštní kancelář sirotčího úřadu v budově nebyla a je možné, že sirotčí agendu vykonával důchodní, což bylo u menších statků obvyklým řešením.73 V inventářích chybí samostatná kancelář purkrabího, což může znamenat, že v polovině 19. století byl purkrabí současně vrchním úředníkem anebo byla jeho úřadovna umístěna mimo budovu. Ve skutečnosti byl purkrabí spíše hospodářským správcem, který den co den objížděl panské dvory, ovčíny, mlýny, jednal se šafáři a byl přítomen při žních. Jeho práce neměla charakter tradičního úředníka a ačkoliv mívali purkrabí po ruce tzv. pojezdného, který za něj objížděl jednotlivá hospodářství velkostatku, jednalo se obvykle o úředníka najímaného pro rozsáhlejší panství.74 Pro bílovecké panství není funkce pojezdného (Überreiter, Wirtschaftsbereiter) doložena.

Dosavadní popis interiéru úřednické domu se týkal přízemí s obytnými světnicemi a kuchyňským zázemím nebo prvního patra s vrchnostenskými kancelářemi. Pokud jde o nedochované severní křídlo objektu, to mohlo sloužit jako navazující hospodářské zázemí zámeckého areálu. Soupis místností eviduje maštal (Pferdestall), krávský chlév (Kuhstall), komoru na krmivo (Futterkammer), komoru s mandlem (Mangelkammer), kurník (Hunherstall), seník (Heuboden), záchody (Retirade), prasečí chlév (Schwarzviehstall) a další dřevník.75

Nakonec uvedli v inventáři také komoru purkrabího, která je však rozvedena až po popisu budovy vrátného či strážce hlavní zámecké brány (Torhütters Wohnung), což nasvědčuje, že byl sklad purkrabího umístěn mimo úřednickou budovu. Prostory byly rozděleny na tzv. dvě oddělení (Abtheilung). Vstup do prvního oddělení byl zajištěn dvoukřídlými dubovými dveřmi s knoflíkem a krytým zámkem na petlici. Okenice se neuvádí, pouze kovová okenní mříž. V druhé části byly opět dvoukřídlé dveře a jednořídlé malé okénko zajištěné kovovou mříží.

V průběhu 19. století proběhly dvě zásadnější rekonstrukce a stavební opravy zámeckého areálu, ovšem není jisté zda do nich byla zahrnutá také budova vrchnostenské správy. Z 8. března roku 1839 pochází vyúčtování bravantického zednického mistra, kde jsou podchyceny zejména opravy fasády zámku.76 Jednalo se o podchycení a omítnutí odpadávajících štukových říms a okenních šambrán.77 S velkou pravděpodobností se však jednalo pouze o úpravy samotného zámku. Hovoří se zde o tom, že v přízemí by měla být vzhledem k symterii zcela hladká omítka, do prvního patra měly přijít nové okenní dekorace (Fensterverzierungen) a ve druhém patře zanechat staré, které však z velké části odpadávají a zednický mistr je doporučil vyspravit štukem. 78 Roku 1867 proběhla další rekonstrukce fasády zámku během níž mohla být opravena také vnější omítka úředického domu.79 Omítané plochy zámku činily toho roku 356 m2.

Na katastrální mapě z roku 1874 je budova správy bíloveckého velkostatku zachycena ještě ve svém původním rozsahu a i označení nasvědčuje, že se stále jednalo o pevnou součást zámeckého areálu. Samotná budova zámku je vedena pod číslem 1/1, a objekt panské správy je rozdělen na číslo 1/3 (dnešní stávající část budovy muzea, štítem směrem do ulice Zámecká) a 1/2 (část dnes neexistujícího severního křídla táhnoucí se až k okraji zámecké zahrady).

V rozhodnutí o propuštění nemovitostí a pozemků ze záboru pro velkostatek Bílovec ve vlastnictví Dr. Zikmunda Sedlického se musel velkostatkář podřídit podmínkám Státního pozemkového úřadu a ministerstva školství a národní osvěty: „Zámek bude řádně udržována zabezpečen proti ohni. Podstatné úpravy a adaptace mohou se díti jen s předchozím souhlasem a vědomím Státního památkového úřadu v Brně, jehož souhlas nutno si vyžádati i při případném zastavění zahrady. Park a zahrada budou udržovány v dnešním stavu. Řádně legitimovaným orgánům Státního památkového úřadu v Brně a min. školství a nár. osvěty bude povolen nerušený vstup do těchto ponechaných nemovitostí za účelem revise, zda tyto podmínky jsou plněny.“80

V archivu památkového úřadu pro Moravu a Slezsko v Brně je k budově bývalé úřední správy velkostatku založena pouze útlá složka. Ve zprávě z 2. září roku 1930 je zpráva jednoho z památkových pracovníků, který uvedl „ve zdejším okrese není obce , jež by měla pozoruhodnějších památek pro úschovu v některém museu , vyjma obec Bílovec, jež však má své městské museum.“ 81 041-1939---45.jpgRoku 1930 sloužila již bývalá budova vrchnostenské správy muzejním účelům. K slavnostnímu otevření městského muzea v Bílovci došlo sice již roku 1925 jak jej zachycuje článek ve WagstädterBezirks-Zeitung. Slavnostntné otevření se konalo v neděli 30. května roku 1925 za účasti purkmistra Bílovce pana Raimunda Ressla, místo purkmistra Viktora Kutschra a členů obecního zastupitelstva Johanna Brhela, Raimunda Brosche, Karla Gielera, Siegmunda Knöpfelmachera, Aloise Webera a Rudolfa Zahela. Kromě členů muzejního výboru ak. malíře Fritze Zimmermanna a redaktora Rudolfa Madera se společenské akce zúčastnil také Dr. Zikmund Sedlnický z Choltic jako zástupce velkostatku.82

Již roku 1927 si tehdejší kustod městského muzea v Bílovci Emil Jelonek stěžoval, že současné museum nedosahuje takového rozsahu aby vystavilo všechny shromážděné předměty. A snahy o rozšíření muzejních prostor považoval za prvořadý úkol, protože „pokud museum shromažďuje své sbírkové předměty ve skříních a šuplících tak plní svůj úkol jen částečně.“83

Stavební dokumentaci k budově vrchnostenské správy pro období od druhé poloviny 19. do první poloviny 20. století nebylo možné dohledat ve fondech Velkostatku Bílovec ani archivu města. Písemnosti z daného období nebyly nalezeny ani v archivu stavebního úřadu v Bílovci, kde by měly být uloženy spisy dosud stojících objektů. Poměrně rozsáhlý materiál k stavebním záležitostem z let 1873-1943 uložený ve fondu archivu města Bílovec, eviduje jednotlivé objekty řazené podle čísel popisných. Z velké části se však jedná o domy silně poškozené nebo demolované v souvislosti s válečnými událostmi roku 1945.84 Nenachází se zde sice stavební dokumentace k části dnešní muzejní budovy, ovšem písemnosti z 30. let 20. století vážící se k odbouranému severnímu traktu nabízí i přesto zajímavé informace o stavu celého objektu. Dochovala se žádost hostinského Emila Krischkeho ze 7. listopadu 1932. Bílovecký hostinský Emil Krischke žádal městskou radu o svolení k stavbě dřevěné kůlny v areálu zámeckého dvora.85 K žádosti přiložil hostinský také stavební plán kůlny (Planskizze zur Erbauung eines Holzschoppens für Herren Emil Krischke, Gastwirt Schlosshof Wagstadt. Ing. Paul Ressel, Baumeister Wagstadt. November 1932). Ve výkresu je zachycen pohled, řez a půdorys zamýšlené stavby. Především je zde však zakreslen i situační plán umístění vozovny zachycující severní křídlo zámku s nárožním rondelem. Naproti je nákres bývalé úřednické budovy velkostatku, která však byla rozdělena na dva samostatně stojící domy.

Stavební dokumentace Emila Krischkeho z roku 1932 dokládá, že v těchto letech byl původní objekt vrchnostenské správní kanceláře rozdělen na dům číslo 235 (tehdejší budova muzea obrácená štítem do ulice Zámecká) a číslo 234, což bylo pohostinství Emila Krischkeho vedené jako Zámecká č.7. Oba objekty byly odděleny tak, že mezi nimi byl proražen průchod vedoucí kolem tehdejšího domu číslo 100 směrem k ulici Pivovarská. Přesný rok proražení průchodu, oddělení obou domů a změna účelu užívání severního traktu z hospodářského zázemí úřednické budovy na pohostinství není prameny doložen. Změnu tak lze posunout mezi léta 1874 (katastrální mapa Velkých Albrechtic zachycující úřednický dům v jeho původní půdorysné stopě) a rok 1932, kdy zachycuje stavební výkres Emila Krischkeho bývalou budovu správy bíloveckého velkostatku jako dva samostatné objekty.

Pokud jde o stavbu dřevěné kůlny či vozovny městská rada Emilu Krischkemu nevyhověla a odkázala na své dřívější rozhodnutí, kde všechny dřevěné stavby v rámci vnitřního města z protipožárních důvodů zamítla.86 Podle stavebního listu z roku 1940 vystaveného Emilu Krischkemu na opravu fasády domu č. 7 na Zámecké ulici víme, že k tomuto datu proběhla obnova vnější fasády domu, který tehdy sloužil jako obytná budova a pohostinství (Instandsetzung der Aussenfassade des Wohn- und Gastwirtschaftsgebäudes, Schloßgasse Nr. 7).87 Jako zvláštní podmínku uložil tehdejší landrát hostinskému Emilu Krischkemu provést barevnost fasády ve žlutých tónech.

Podle evidenční karty památkových objektů uložené v ostravském pracovišti Národního památkového ústavu se v roce 1963 prováděly opravy plotu kolem budovy. Následujícího roku 1964 byla provedena oprava severního a východního štítu budovy, které byly obnaženy po stržení sousedních budov. V témže roce byly natřeny okna. Z druhé poloviny 20. století, kdy byl objekt ve správě Okresního vlastivědného muzea v Novém Jičíně se dochovala další dokumentace stavebních úprav až od druhé poloviny 80. let. V únoru roku 1988 zažádalo Okresní vlastivědné muzeum o povolení k opravě omítek, demontáži plynofikace a částečně výměně staré elektrifikace.

V září roku 1993 poukázal ředitel Okresního vlastivědného muzea Augustin Daněk na problémy se zavlhčováním zdiva a žádal město Bílovec o navršení prostředků v rozpočtu pro sanaci budovy muzea. Jako důvod zavlhání zdiva domu uvedl „zeminu, neuváženě přihrnutou při rekonstrukci přilehlé ulice.“ Dále pokračoval „z důvodů, že se jedná o místnost určenou pro průběžné výstavy žádáme Vás tímto, aby jste do konce roku 1993 zajistili odstranění přihrnuté zeminy a tím nám vytvořili hlavní předpoklad k opravě vnitřních omítek místnosti sloužící ke stálým výstavám v zimním období.“ Totožná žádost se dochovala z 4. října roku 1994, kdy ředitel Okresního vlastivědného muzea opět urgoval odstranění navážky zeminy a sanaci zavlhlého zdiva.88

Roku 1995 byla rekonstrukce objektu zařazena do Programu regenerace městských památkových zón. V odborném vyjádření Národního památkového ústavu v Ostravě je potvrzeno, že již došlo k sanaci zdiva od zemní vlhkosti :“sanace základů a zavlhlého soklového zdiva budovy proběhla už v měsíci srpnu. Efekt této opravy se projeví až po delším časovém období, takže zhodnocení zvolené metody k dnešnímu dni není možné.“ Vyjádření řešilo také podmínky obnovy fasádní omítky. Na základě sond byla určena bílá fasáda s použitím barev Terranova odstínu W 001 a okna měla být namořena v barvě šindele. Z žádosti o obnovu nemovité kulturní památky podané městem Bílovec o dva měsíce dříve (30.8.1995) je zřejmé, že obvodové zdivo objektu bylo stále značně provlhlé, fasádní omítka byla především na severní straně silně zvětralá.89


1 Týdenní účet byl potom ihned prvního dne následujícího týdne přepsán do hlavní knihy příslušného účtu (obroční, purkrabský, důchodní). K §četní správě velkostatku a k proměnám ve vedení hospodářských účtů v průběhu 16. – 19.- století viz Václav ČERNÝ, Hospodářské instrukce. Přehled zemědělských dějin v době patrimonijního velkostatku v XV.-XIX. století. Praha 1930, s. 65-83; Týž, Začátky našich hospodářských účtů.

2 Václav ČERNÝ, hospodářské instrukce, s. 78.

3 Rendambtliche Außgaab bey der Herrschaft Waagstadt Vom 1ten Julii bieß 30.ten September 1736. ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 975, karton č. 226, nefoliováno.

4 Register vber verschiedene geld Einnahm und Außgaab bey der Herrschat Waagstadt. Vom 1.ten Jenner bieß letzten Decemb. 1740. tamtéž, nefoliováno.

5 Rennt Amts Prothocoll bey Hoch freyherrllich Sedlnitzkyschen Herrschaft Waagstadt, wie auch Kuntzendorf und Hrabstwy für das Jahr 1785. ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 661.

6Dem Ingenieur den 9. April wegen geanderten Schloß-Riß. ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 975, karton č. 227.

7Approbations- Register zum Bau- und Burggraen Ambt gehörig“. ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 981, karton. č. 234, nefoliováno.

8Documenta zur Burggrafen Ambtß Raittung vom 1.ten octobris bieß ult. Dcbris“.Tamtéž, nefoliováno.

9 Viz například k roku 1746 Tabella vber gantz jährig bezahlte Besoldungen und Lohn bey der Herrschaft Wagstadt Ao 1746.

10 K vypovídací hodnotě urbářů v období raného novověku viz František VACEK, Urbáře a pozemkové knihy. Časopis pro dějiny Venkova 1926, s. 18-31; Václav ČERNÝ, Začátky našich hospodářských, s. 124-125; Antonín MACÁK, Hospodářský stav rožmitálského panství v druhé polovici 16. století. Rozbor urbáře z roku 1565. Sborník archivních prací III., 1953, s. 1-41. Konkértně k severomoravským a slezským urbářům a jejich popisu dominikálu Adolf TUREK, Soupis urbářů Ostravského kraje 15.-18. století. Slezský studijní ústav Opava 1954, s. 25.

11 Oba urbáře využil pro popis bíloveckého zámku a přilehlého předzámčí pro potřeby stavebně historického průzkumu zámku v Bílovci Antonín Grůza. Antonín GRŮZA-Lucie AUGUSTINKOVÁ, Stavebně historický průzkum zámku v Bílovci. Státní památkový ústav Ostrava 2001, s. 53-62.

12 K hospodářským inventářům viz Václav ČERNÝ, Začátky našich hospodářských, s. 125-126.

13 ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 12, 13, 14, 15, 16, 17.

14 Antonín GRŮZA-Lucie AUGUSTINKOVÁ, Stavebně historický průzkum zámku v Bílovci,s. 64-67.

15 SOkA Nový Jičín, Archiv města Bílovec, inv.č. 486, sign. I/238.

16 ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 108. Parcelní protokol pro Velké Albrechtice 1836.

17 Deník purkrabského úřadu z roku 1769 (Burggraffen Amts Rayttung bey hoch herrlich Excellenz cholthischer Herrschaft Wagstadt. Vber Empfang und Auß Gaab vieh, dann allerhand Burggraffen Amts Effecten. Wie auch Maltz, Hopfen und Bier. Vom ersten Jenner bis letzten Decembris 1769. Pr ein gantzes Jahr). ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 803, nefoliováno.

18 ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 12.

19 Platy a jména vrchnostenských úředníků jsou pro fulnecké panství doloženy již od 40. let 17. století. Doloženy nejsou pouze jména úředníků, ale také řemeslníků pracujících pro zámeckou vrchnost (pekaři, kováři, zámečníci). Adolf TUREK, Fulnecko. Publikace vlastivědy moravské II. Brno 1940, s. 119-121.

20 Václav ČERNÝ, Hospodářské instrukce, s. 42. Ekvivalentem pojmu „Officierer“ byl také „Beamter“, to znamená, že tímto termínem bylo možné označovat nositele úřadu obecně. Hildegard BOBKOVÁ-Libuše SPÁČILOVÁ, Stručný raně novohornoněmecký glosář. Univerzita Palackého v Olomouci 2003, s. 323.

21 ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 12.

22 Václav ČERNÝ, Hospodářské instrukce, s. 60.

23 K tomuto opatření tereziánská vláda sáhla vzhledem k využívání titulu hejtman v krajské správě i v rámci vojenských hodností. Tamtéž, s. 44.

24 Účty za stavební práce se týkaly především oprav a rekonstrukce zámku a panského pivovaru. ZAO, Vs Bílovec, Účty stavebního a purkrabského úřadu 1732-1825, inv.č. 981, karton č. 234.

25Heünt unten geferttigten dato ist mit dem Johannes Dolansky Mauermeister von Rattibor wegen nach beschriebener unterschiedlicher, neü- und zu verändern der Mauer Arbeit folgender Contract geschlossen und zu Pappier gebracht worden“. ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 975, karton č. 226.

26 10. května 1740 podepsal Johann Georg Hampl ve funkci důchodního smlouvu s opavským zednickým mistrem Maxmiliánem Czeykou a o čtyři roky později, 28. června 1744 kontrakt s hrnčířským mistrem Casparem Fünsterlem. ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 975, karton č. 227.

27 Viz Consignation aus denen Wagstädter hochherrlichen Renten bezahlten Unkosten bey der Begräbnüs des den 29. Juni in Geppersdorf verstorbenen herrn Franz Wilhelm Sedlnitzky...18.7.1771. ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 977, karton č. 230, nefoliováno.

28Außgaab Kallich: 27. April zur Ausfluterung des Burggraffens Wohnung. 11. Junii bey Reparierung des Offen Herd in der Burggraffen Wohnung.“ Registra vydání purkrabího 1.4.-30.6. 1734. ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 981, karton č. 234, nefoliováno.

29ins Burggrafens zimer zum ofen 4 st. Platten eysen erlegt“ Vyúčtování kovářského mistra Valentina Augustina 9.7. 1749. ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 975, karton č. 227, nefoliováno.

30beim Burggraff 9 neuer scheiben“ ZAO, vs Bílovec, inv.č. 975, karton č. 228, nefoliováno.

31 den 2. Juni ins Rendt Meisters Zimer zwey bankeisen gemacht.“ Vyúčtování kovářského mistra Paula Peschla 4.4.1747, tamtéž.

32Was ich vor Ihro Hoch Herrschaftliche Gnaden Ihro Exzellentz an kacheln genomen zudem Offen, bey dem Herren Rentmeister…“ Tamtéž.

33Ein neües Wisrthshauß beym Maria Kirchl“ Smlouva se zednickým mistrem z Ratiboře Johannem Dolanským 31.1. 1732. ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 975, karton č. 226.

34Vor verfertigte sechs Thierfutter in das neüe herrschaftl. Hauß“ Tamtéž, nefoliováno.

35den 2. Juny 1733 zue Fenster in neue gebaude; In Aprili 1733 zur deckung der Stallung in neue gebaude“ ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 981, karton č. 234.

36Heüte unten gesetzten dato seind hieisigen Glasermeister Rupert Schimetschek ins untere neüe Gebäude acht stück fenster zu verfertigen verdungen worden, nembl: daß er solche acht fenster künfftige woche von feinen Tafeln aus oberösterreichischer Lintzer Glaß-Hütten machen...ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 975, karton č. 226, nefoliováno.

37Heünt unten gesetzten dato ist mit dem Wentzl Lasezky maurer gesellen von Bittau folgende Arbeith verabredet und verdungen worden, nembl: daß die unterste neüe wohnung im inneren Schloß...“ Tamtéž, nefoliováno.

38Vor ein ins unter neüe schloss gebäude und zwahr in die sogennante alte Rondell gefertigtes gatter“ Tamtéž, nefoliováno.

39 Antonín GRŮZA-Lucie AUGUSTINKOVÁ, Stavebně historický průzkum, s. 36.

40 Smlouva mezi Václavem Karlem Sedlnickým z Choltic a krnovským stavitelem Friedrichem Ganßem z 2.5. 1736. ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 975, karton č. 226.

41 Rok 1734„Außgaab Schindel-Nägel: 8. mai zue reparierung der herschfftl. Haus in der Stadt“; Rok 1739 „den 9. april zur ausbeßerung der Dächer an dem hersch. Hauß in der Stadt ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 981, karton č. 234.

42von legung des Bodens im herrschaftl. Hauses kleiner Stube“ ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 975, karton č. 228.

43 ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 661.

44 Josef ZUKAL, Zur Geschichte der Herrschaft Wagstadt im 16. und 17. Jahrhundert. Sonderabdruck aus der Zeitschrift für Geschichte und Kulturgeschichte Österreischische Schlesien. Troppau 1906, s. 18.

45 SOkA Nový Jičín, Archiv města Bílovec, inv.č. 332.

46 Josef ZUKAL, Zur Geschichte, s. 18.

47 in monath Juli ins schloß zu gedacht oberbeamtens quartier zu anlegung 8 fenster 2 thieren und grund zur Stiege in Keller (8600)“; „in monath august zu diesen Quartier zu aufführung des oberen Stocks (9990)“ ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 801.

48in novemb: die Küchl und gewölblin gedachten oberen Stock zu wölben und beyde camine bis unter das Dach aufzuführen (8200).“ Tamtéž, nefoliováno.

49in octob.zu oberamtens neu bauenden Quartier zu bogen zum Keller und zu dem Staffeln zur Haubt Stiege“ Tamtéž, nefoliováno.

50dahin zur Röhre zum wasserablauff aus der Dach Rienne“ Tamtéž, nefoliováno.

51zu oberamtens neü bauenden Quartier bei aufsetzung des Dachstuhls zu verschiedenen Gebrauch“ Tamtéž, nefoliováno.


 

52 ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 801, nefoliováno.

53In April ins Schloß in die neüe Officier Wohnung zu auslegung des haubt gesims (Mauer 1800)“ ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 803, nefoliováno.

54 In Juni in die neüe officier Wohnung in oberen Stock zum Back ofen und 2 ofen stocken (Mauer 800).“ Tamtéž, nefoliováno.

55In Martio in Schloß bey der neüen officier Wohnung die unteren Zimmer zu putzen“; „In April dahin die Facade zu putzen und das Haubt gesims anzulegen.“ Tamtéž, nefoliováno.

56in dießen Monath februar. In die neüe officier Wohnung zulegung derer derer Stürtzböden in oberen und unteren Stock auch zue Stiege auf den unteren Schütt boden.“ Tamtéž, nefoliováno.

58 in die neüe officier wohnung zu verfertigung interims-fenster-laden in oberen Stock, und gemachten 3 neüen Thiren zu denen Zimern.“ Tamtéž, nefoliováno.

57
 

58 ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 661.

59 ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 662.

60 In Augusto: von 8te bis 15te in Rentmeister forder zimmer ein Fenster ausgebrochen, ... hinein gemacht und verputzt, dann die Zimner ausgeweißt und in Vorhaus oben eine fenster ausgebrochen, und verputzt.“ Tamtéž, nefoliováno.

62 ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 806.

6163 ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 813.

6264 ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 815.

6365 ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 818.

6466 ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 108.

65
 

66Eingangsthür von Hofraum in dem Gang verschalt mit 2 bändern, Kegel, verdekten Schloß und Schlüssel, Nachtriegel, Thürknopf und der Rückseite mit Anlegkette und Haspe.“ ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 12.

67Einfache Thür mit Bändern , und Hacken verdekten Schloß samt Schlüssel. Messenigen Glocke ob derselben.“ Tamtéž.

68 Ein zweyflüglichte Thür mit 4 Hacken 4 Bändern 2 Knöpfen verdekten Schloß samt schlüssel 2 Schubriegeln. Zweiflüglichte Fensterlichter mit Hacken und Bändern 2 Knöpfe und Reibeln. 4 flüglichte Fenstern mit Bändern hacken 4 Knöpfe Reibel 2 Schubriegel und Bandeisen. Doppelfenster 4 flüglichte ebenso eisernes Fensterngitter.“ Tamtéž.

69 Garderobe in die Wand mit 2 flüglichte Thüre mit aufsatz bändern verdekten Schloß und Schlüssel. Braun glassierten Ofen auf hölzerne Gestelle. Hölzernes ofenthürl zum heitzung im Gang.“ Tamtéž.

70 4flüglichte Fenster mit eisernen Beschläge 6 Reibeln. Winterfenster mit eisernen Beschlägen. Eisernes Fenstergitter. Gelbglasierten Ofen.“ Tamtéž.

71Perlblau angestrichenen Registratur´s Kasten, aufgesetzten Wappen, an beyden seiten mit 5fächern jeder mit 2 Bändern und einen Schlosse und für alle 5fächer ein Schlüssel“. Tamtéž.


 

72Lindernen Tisch mit steinernen Platte, Schublade, Schloß und Schlüssel. Eichernen Sessel mit Leder überzogen. Eicherne ordinäre Stühle“. Tamtéž.

73 František ČERNÝ, Hospodářské instrukce, s. 52-65.

74 Tamtéž, s. 63-64.

75 ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 12.

76 ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 563, karton č. 58. Kostenüberschlag vermög hohen Beauftrag hatt gefertigten bei Untersuchung des Schloßgebäudes H. Gnaden Baron von Sedlnitzky in Wagstadt als verschiedenen Reparaturen gefunden.

77Vor Dinge Herstellung samt der abgefallenen Gesimser und die Verzierungen um dieselben Fenstern hie und wieder neü verputzen…“ Tamtéž.

78Bey disen Posten kommen meistentheils neüe Fensterverzierungen: zu ebene Erde, kommt es vermög der Symettrie ganz glatt verputzt: in 1Stock kommen neüe Fensterverzierungen, in 2ten Stock verbleibendie Alten welche aber meistentheils abgefallenen sind: dieselbe müßen aber mit Gips-Mörtel neü angetragen und hergestellt werden…“ tamtéž.

79 Vormass und Kostenüberschlag über die Renovierungen der Aussenseiten am gutsherrschaftliche Schlosse zu Wagstadt.“ ZAO, Vs Bílovec, inv.č. 974, karton č. 225.

80 NPÚ Brno, fond Památkový úřad pro Moravu a Slezsko Brno, Bílovec.

81 NPÚ Brno, fond Památkový úřad pro Moravu a Slezsko Brno, Budova musea v Bílovci.

82 Wagstädter Bezirks-Zeitung. Eröffnugsfeier des Wagstädter Museums. 5. Juni 1926, s. 2.

83 Emil JELONEK, Ein Gang durch das Wagstädter Museum. Kuhländchen 8, 1927, s. 119-123.

84 SOkA Nový Jičín, Archiv města Bílovec, Stavební záležitosti (Přestavby domů, evidence místností)

85Der gefertigte beabsichtigt eine offene Wagenremise im Schlosshofe in Wagstadt nach beiliegender Plamskizze zu errichten und stellt die Bitte: Ein Bürgermeister wolle eine Baukomission anordnen und die Baubewilligung hiezu erteilen.“ Tamtéž.

86 Der Stadtrat Wagstadt hat in der Beratung am 11. November 1932 den Beschluss gefasst, Ihr Ansuchen von 7. November 1932 um die Erteilung der Bewilliung , im Schlosshofe eine hölzernen Schoppen aufstellen zu dürfen, abzulehnen aus folgender Gründen: Der Stadtrat Wagstadt hat bereits seinerszeit den Beschluss gefasst, im verbauten Stadtgebiete keine Holzbauten mehr zu bewilligen, im Gegenteil solchen Bauten aus feuerpolozeilichen Grunden nach und nach zu beseitigen.“ Tamtéž.

87 Tamtéž.

88 Městský úřad v Bílovci, archiv Stavebního úřadu.

89 Národní památkový ústav v Ostravě, útvar evidence a dokumentace, Bílovec dům č. 5 – Muzeum, Zámecká ulice.

 čerpáno z SHP budovy  od  Lucie Augustinkové.