Jdi na obsah Jdi na menu
 


12 dopisů bílovecké šlechtičny

 

Léto roku 1586 bylo velice vydařené. Na polích dozrála hojnost obilí a lidé stihli úrodu sklidit do stodol a na sýpky ještě dříve, než přišel podzim. Nebyl důvod bát se nadcházející zimy. V Bílovci i v okolních vesnicích na pražmovském panství lidé odpočívali a veselili se. Nikomu nevadily deštivé dny, které přinesl konec září. Krátké, ale prudké deště doprovázel silný vítr. Vlkost i chlad zalezaly pod kůži a kdo nemusel ven zůstal raději doma. Paní Kristina Pražmová z Bílkova si přehodila přes ramena plášť s kapucí podšitý kožešinou. Nerozhodně se zastavila v klenutém průjezdu a dívala se na tu slotu venku. Chtěla ještě před večerem obejít dvůr a zámek. Svému muži Bernardu Pražmovi z Bílkova a na Bílovci za chod panství a domácnosti v jeho nepřítomnosti tak trochu odpovídala. Do drobounkého těla, zimomřivě zahaleného v modrém plášti bušil vítr v nepříjemných poryvech. Kristině už bylo hodně přes 30 (narozena 1551) a s manželem bohužel neměli děti, tak svojí starostlivost věnovala poddaným a panství. Kristina Pražmová měla pověst moudré a vzdělané ženy. Přes svist větru dolehl k jejím uším rachot otevírané zámecké brány. Co se stalo?Aby někdo přijel večer a ještě v takovém počasí, pomyslela si kvapně. Ale to už přibíhal udýchaný zámecký hajduk. "Urozená paní, přijel posel od paní Margarety z Lappitz."(Sestra paní Kristíny). Postála chvíli na nádvoří a dívala se pyšně na zámek který s manželem vybudovali. Pak se otočila a vydala se po schodišti do přijímacího sálu kde na ní čekal posel od její milované sestry Margarety.....

praschma-freiherr-v-bilkau.jpgTak nějak mohl začínat příběh prvního z 12 dopisů Kristiny Pražmové z Bílkova rozené z Lappitz, odeslaných z bíloveckého zámku v letech 1586-1600. Všechny dopisy napsala své nevlastní sestře Maragaretě(Maruš) provdané za Kryštofa von Schallenberg (významný Rakouský básník,spisovatel a politik 16.stol.,překládal italské díla do němčiny, od roku 1595 byl také velitelem dunajské flotily). Dnes jsou tyto dopisy uloženy v rakouském zemském archivu ve Vídni v pozůstalosti rodiny von Schallenberg. V tomto dopisování se nám trochu otevírá pohled do života bíloveckého zámku v druhé polovině 16. století a lidí kteří zde žili a jsou svým způsobem pro nás unikátní unikátní.

Podařilo se také dohledat dvě důležitá data: narození paní Kristiny z Lappitz roku 1551 a 1573 datum sňatku s Bernardem Pražmou z Bílkova - majitelem bíloveckého panství.

1) Dopis z 29. řijna 1586

"Moje nejmilejší sestřičko, od Pána Boha vinšuji všecko nejlepší a co sobě ráčíš po pánu Bohu žádati ti sestřičko přeji ze srdce ráda," Kristina píše sestře, že je jí líto, že se nepotakala s paní von Diessenbach, protože tato paní narychlo ujela z Bílovce. V celém kraji zuří strašlivá epidemie. Jedna ze služebných na zámku už zemřela, asi mor......"Jak je Bůh nademnou jsem šťastná,že se budeš brzy vdávat a je to pro mne veliký dárek, náš drahý pan tatínek by měl určitě také velikou radost...." (Kornelius von Lappitz zemř.1567).

2) 2.února 1588

"Moje milá sestřičko, nevím kde ty psaní musejí zůstávat, pán Bůh ví , že ti už páté psaní píšu..."sděluje své sestře, že za ní chtěla cestovat, ale nepokoje v Polsku to neumožnily. Polský král je příliš nezkušený a celé dny přebývá v Krakově. Kristina své sestře píše, že se doma sama trápí a celé dny jen háčkuje. Bratranci Rudolf a Andreas jsou veselí kluci praví Scherffenbergovi (Matka Kristíny byla Margareta von Scherffenberg) a určitě rostou jako z vody.

3) 6. května 1588

Kristína potřebuje od své sestry vědět jak jí může při přípravě svatby být nápomocná. Také píše, že na zámku byla paní a donesla jí vynikající perníčky. V závěru dopisu se chlubí, že byla s manželem Bernardem v Praze a dostala se jim osobní audience u císaře Rudolfa.

4) 28. května 1588

Kristína v dopise lamentuje, že svatební termín její sestry Margarety, nevyhovuje jejímu rozvrhu na bíloveckém panství..."mám zde mnoho povinností.Tvůj nastávající Kryštof von Schallenberg, pochází z velmi váženého rodu a má tě vroucně rád, takže bohatství není až tak důležité. Můj Bernard sice tvého Kryštofa nezná osobně, ale slyšel o něm jen to nejlepší." Kristína radí svojí sestře, že nemá dát na pomluvy lidí a příbuzných, protože jsou "odporní." Dále píše, že konečně dostala látku na sestřiny svatební šaty a závoj, "takže už si jiný nepotřebuješ zajišťovat."

5)8.1.1589

Kristina se těší na avizovanou návštěvu své sestry Margarety,"jak tvůj muž Kryštof slibíl, že tě přiveze v čase sv.Bartoloměje...." Dále podotýká, že také manžel od Margaerety musí na zámku v Bílovci nějaký čas zůstat. "Jste oba mladí a změna prostředí vám jen prospěje. Poslední tři měsíce jsem nebyla moc při zdraví, ale nenechala jsem si ujít křtiny dítěte paní von Friedenthal (Bruntálská z Wrbna), doufám, že se také potkáte. Přijede také náš bratranec Friedrich z Prahy. Můj muž Bernard je už 8 dní u zemského soudu a myslím si, že se jeho pobyt tam protáhne."

6) 1.9.1589

Kristína píše, že po odjezdu Margarety z bíloveckého zámku ,přišlo špatné počasí. "V průběhu toho nečasu přijel pan von Prosdorf s hudebníky, zahrát na zámku, tentokráte nezapomněl noty. Byl, ale promrzlý tak se ještě před večeří musel v horké vaně vykoupat. Nechává vás pozdravovat zámecká slečna(členka fraucimoru) Jana a paní Sofie."

7) 28.1.1595

Kristina Pražmová sděluje sestře, že musela třikrát ulehnout do postele, "asi je to z toho počasí."

Potom si dále stěžuje na neurvalosti slezského lidu, "však sama víš jak jsou ti lidé tady hrubý."

"Slečna Khiz zemřela, pan farář zemřel tři týdny po ní, potom celou zimu běsnila v kraji úplavice, část lidí v Bílovci také onemocnělo, ale dík Bohu jen málo jich zemřelo." V závěru dopisu dodává, že na svatého Martina obdarovala poddané všelijakými laskominami a drobnými dárky.

8) 24.2.1595

Kristina se v tomto dopise zlobí na sestru, že cestovala s dětmi do Vídně když není na cestách bezpečno. Také jí vyčítá, že nepřijede s chlapci do Bílovce, že by je také chtěla vidět. Prosí sestru, aby když bude ve Vídni dohlédla na jejího manžela Bernarda, protože je nemocný a má velké bolesti.V dopise se také chlubí, že u ní na zámku v Bílovci byla jedna podivuhodná žena, která jí vyzradila recept na medikament, po jehož požití by mohla znovu otěhotnět (manželství s Bernardem Pražmou zůstalo bezdětné.) Pro malou Suzanu (dcera od Margarety) nechala u paní von Oppersdorf zhotovit krásné nové šaty.

9) 5.4.1595

Kristina v dopise podává sestře zprávu, že její muž Bernard skoro zemřel."Bernard už zase stoná, bylo u něho už hodně všelijakých doktorů hulvátů, ale hojení to nepomohlo. Před dvěma dny na zámek s rejtary přijel také doktor původem ze Žitavy, tak vzácný a rozumný, že ho páni knížata div na rukou nenosí, na co jen pomyslí to má, téměř všechny potentáty v kraji hojí."

10) 22.4.1595

Kristína Pražmová začíná dopis zmínkou o počasí," proti včerejšku se oteplilo a uklidnil se vítr, ale stejně počasí nestojí za nic. Včera večer přijel za mnou na zámek starý hajný a přinesl pěkného psíčka. Ten nový panoš Václav co ho najal Bernard, bez příčiny utekl. Nechápu to, kde by se mohl mít lépe. Ohehdy jsem mu nechala sice vyplatit 5 nebo 6 ran holí, protože hanebné klevety o mne rozšiřoval. Byl to lenoch: když ve městě mého koně odstavil, tak šel pít, takže jsem musela kdoví jak dlouho na něho čekat. Dlouhý kožený plášť jako i další věci na zámku nechal, jen to lepší sebou vzal."

11) 5.8.1595

Kristina se velice omlouvá, že dlouho neposlala list, protože její manžel Bernard panství a zámek Chropyni za 104.000 Fl. koupil. Ona musela cestovat s ním. " Tamní dům je v dezolátním stavu, ale je pěkně položený u velkého rybníka a má velkou zahradu." Dále píše že bratr jejího muže Johann Praschma je moc nemocen, že veškerá léčba selhala a jeho konec se neodvratně blíží.

12) 7.11.1599

Kristína nabádá svojí ovdovělou sestru Margaretu (její manžel Kryštof von Schallenberg zemř.25.4.1597), aby neprodleně do za ní do Bílovce na zámek přijela dokud ještě není taková zima. Prosí sestru aby vzala také děti," v mém domě je pohodlnější bydlení. Musela jsem dnes poslat pro sůl do Rakouska, pan hofmistr ještě čeládce ve dvoře na tento měsíc rozdal, ale na příší by už nebylo. Včera na mne opět ta horkost přišla, ale ne tak dlouho, jindy na mne přicházela večír a trvala až do rána. Doktor mi musel pustit žilou."

Tyto dopisy trochu poodhalily roušku tajemství odkud pocházela manželka Bernarda Pražmy- stavitele renesančního bíloveckého zámku, paní Kristína Pražmová rozená z Lappitz. Některé prameny dokonce udávaly její původ až do Španělska, ale kořeny její rodiny leží v Chrovatsku. Původní jméno rodu je Kuzal de Lyka. Andreas Kuzal de Lyka praděd paní Kristíny přesídlil do Rakouska, kde roku 1489 zakoupil panství a hrad Lappitz v Dolním Rakousku, podle něhož se rodina později psala. Jan z Lappitz dědeček paní Kristiny byl ženat s hraběnkou Klárou de Korbaviai, její příbuzenské vazby sahaly až k posledním bosenským králům z rodu Kotromanić ale také k jiné významné osobnosti 16. století a tou byl bezpochyby Mikuláš Šubič Zrinský.(chorvatský a uherský vojevůdce žijící v letech 1508–1566, padl v bitvě o vodní hrad Szigetvár. Ve chvíli, kdy celá pevnost byla už v plamenech, nechal otevřít bránu, a vyrazil se zbytkem svých vojáků vstříc jisté smrti. Tímto činem se stal maďarským a chorvatským národním hrdinou. Jeho manželkou byla Eva z Rožmberka).

schallenberg_siebmacher.jpg